Je to zvláštní, že v době tak silně praktické a tak málo nakloněné filosofování pro filosofování jako je doba naše, trpí tolik věda, která svým základním pojetím není o nic méně exaktní než matematika a která by tudíž právě v době naší měla míti všechny podmínky pro rozkvět.
Je to věda právní. Pozoruje-li neprávník některé dobové sporý, při nichž rozhodování bylo svěřeno právníkům, a vidí-li, že toto rozhodování se vleče, jako by šlo o luštění nějakých starověkých hieroglyfů, a nikoli o vynesení jasného důsledku z přesně zjištěných fakt, má dojem, že s právní vědou se cosi stalo.
Jak by jen bylo možno, aby věda, jejíž základním smyslem i cílem je rozhodovati a odstraňovati spory, sama svým rozhodnutím dávala důvody a příčiny k sporům tak dalekosáhlým, že k jejich konečnému rozluštění je potřebí mnoha dlouhých měsíců i let?
To je jeden zjev, který může být označen jako znamení doby. Jsou však ještě jiné v oboru právní vědy a neméně časové. Stane-li se konečné rozhodnutí nějaké právní instance v ožehavém sporu, nepřijímá se již s takovým vědomím nezvratitelnosti, jako tomu bývalo dříve, nýbrž brojí se proti němu zastřeně i nezastřeně na důkaz, že posuzovatelům výroku nezáleží tolik na tom, aby bylo vyhověno právnímu řádu a spravedlnosti, jako na vyhovění vlastnímu řádu bez ohledu na právní řád. Nedotknutelnost soudního výroku, jindy dodržovaná o každém rozhodnutí jménem zákona a jménem republiky, bývá v naší době velmi "dotýkána", a to někdy vědomě ze zlé vůle, jindy aspoň pro domnělou křivdu.
Proto je nejvýš na čase, abychom si uvědomili, že právní řád je jen jeden a že mu musí být učiněno zadost bezpodmínečně vždy a všude. Nelichotivá znamení doby musí být vůlí nás všech odstraňována.