Lásky cesty trnité

Mé první lásky skončily rychleji, než mohly začít. Ve všech měla totiž prsty má drahá maminka.

Tak třeba Jarda, student ze Šternberka. Po objevení jeho navštívenky si matka bůhvíproč vsugerovala, že patří solventnímu pánu v letech a rozhodla se zakročit. Jardova otce zastihla, jak skládá před domem uhlí.

"Jste Jaroslav Šabatka ?!"

"Ano, co si račte přát ?"

"Ty mi prznit céru nebudeš, parchante," zařvala máti a inzultovala nebohého otce. Dřív, než stačil vysvětlit, že syn se honosí stejným jménem, hrdě odkráčela s pocitem dobře vykonané práce.

Anebo Mirek. Přišel ke mně pro jistotu oknem a v noci. Stejně se zjevila nečekaně ve dveřích. S napřaženou rukou, v bílé noční košili a bez zubní protézy.

"Zombie!" zaječel můj nápadník a odešel, kudy přišel. Navždy. Atmosféra doma houstla. Hádky se stupňovaly. Můj poťouchlý bratr Bohouš, docházející do kroužku mladých techniků, si jednu takovou dokonce nahrál na svůj zánovní magnetofon značky Tesla, který obdržel k narozeninám.

Rande s Dušanem jsem se rozhodla neponechat náhodě. Přišel ke mně, když byla matka v lázních. Vše běželo jako na drátkách. Svíčky již dohořívaly, když jsem se pochlubila jednou ze svých vzácných kazet značky Emgeton a do šera se tklivě rozezněly romantické melodie. Jeho ruka se nesměle blížila k mému rameni ...

"Dáš ty pracky pryč !" zahřměl náhle z reproduktoru matčin hlas.

Dušan na nic nečekal. Zklamaně jsem za ním dovřela okno a v duchu škrtila svého povedeného bratříčka. Matka stále mlela svou z kazeťáku. "Už aby mi bylo osmnáct," dopadla má pěst rázně na tlačítko STOP.