Když si někdo za objekt svého kriminálního "podnikání" vybere člověka z řad seniorů a mnohdy ještě postiženého, hodnotíme jeho počínání jako obzvlášť odporné. A právě k tomu začalo docházet i v naší městské části. O bližší informace jsme požádali nejen pracovníky policie, některé z postižených, ale také ředitele Zdravotnické a sociální služby Prahy 13 Ing. Jiřího Krále.
"Neznámá žena se podle sdělení občanů pohybuje po celém území MČ Praha 13. Navštěvuje starší osoby v jejich domácnostech, představuje se jako pracovnice pečovatelské služby, nabízí různé služby, např.: donášku obědů, úklid, nákupy a podobně.
Ke zvýšení věrohodnosti uvádí některá jména skutečných zaměstnanců Střediska sociálních služeb Praha 13. Pokud je vpuštěna do bytu, požaduje zavolání z telefonu nebo si chce půjčit peníze. Popis falešné pečovatelky udávají občané přibližně tento: Postava střední, spíše robusní, věk kolem 45 let, vlasy tmavé, mluví česky bez cizího přízvuku. Personál pečovatelské služby (pečovatelky z povolání, řidiči vozů pečovatelské služby, pracovníci civilní služby) byli vyzváni, aby ve svých okrscích důrazně upozornili klienty, aby nevpouštěli do svého bytu nikoho, pokud jej bezpečně neznají osobně, popřípadě si vyžádali předložení služební průkazky s fotografií. Důležité je i zajištění bytových dveří bezpečnostním řetízkem nebo závorou. Současně jsme požádali klienty pečovatelské služby, ale i ostatní občany, kteří bydlí v sousedství, aby neprodleně informovali o pohybu podezřelé osoby v domě a nejbližším okolí pracovníky Střediska sociálních služeb na adrese: Středisko sociálních služeb, Praha 13, Běhounkova ulice 2301 nebo telefonicky na číslech: 51616382 nebo 6517647."
O pohybu falešné pečovatelky v regionu MČ Praha 13 byly informovány služebny Městské policie i Policie ČR. Proto se každý, kdo podezřelou pečovatelku uvidí, může obrátit osobně nebo telefonicky přímo na ně. Městská policie - tel.: 156, 51 62 51 75 - 6 nebo Policie ČR - tel.: 158, 652 19 67 (69).
Jak na návštěvu falešné pečovatelky vzpomíná paní z Lužin?
"V době, kdy mě navštěvuje skutečná sociální pracovnice u mých dveří zazvonila žena, která se sháněla po své kolegyni. Řekla jsem jí, že přijde každou chvilku. Ať počká, ale venku. "Moje" pečovatelka ale ani netušila, kdo by se (podle popisu) po ní mohl ptát. Žádnou takovou kolegyni nemá. Pár minut po jejím odchodu se vrátila "ta falešná". Prosila mě, zda si může zatelefonovat, protože než přišla k autu, měla tam botičku. Byla příjemná, hovorná, ale to, co říkala, si dost odporovalo. Strach jsem sice neměla, ale dávala jsem na ni bedlivý pozor. Teď už se ale asi budu bát někomu otevřít. Člověk nikdy neví."