V minulém STOPu jsme vás seznámili nejen s projektem ČEZ s názvem "Sportem proti drogám", ale také s prvním z dvojice mladých sportovců z Prahy 13, kteří byli do tohoto programu zařazeni - Remigiem Machurou mladším. Dnes jsme požádali o rozhovor nadějného gymnastu (rovněž zvučného jména) Jindřicha Panského.

Jindro, gymnastika je sportem, na který se v dnešní době tak trochu zapomíná. Proč sis vybral právě toto sportovní odvětví?

Zkoušel jsem hrát, stejně jako táta, stolní tenis. Ten mě ale tak moc nezaujal. Maminka je bývalá gymnastka, a tak jsem s ní často chodil do tělocvičny, když trénovala děti. A já to zkoušel s nimi. Nejvíc mě bavilo cvičení s míčem a s kužely. S těmi jsem prý i spal. Také se mi líbila salta a různé přemety. U stolního tenisu se mi zdálo, že se tam vlastně nic moc neděje a že to není až tak zajímavé. Tam lítal jenom míček a já jsem asi potřeboval lítat sám. Proto vyhrála gymnastika.

Nemrzelo tatínka, že sis vybral jiné sportovní odvětví?

Snad ne. Já mám o dva roky staršího bratra Lukáše a ten se potatil. Jiným sportem se zlákat nenechal a hraje podle mě ping-pong dobře. V tatínkovi má obrovský vzor. My jsme si to rozdělili. Já jsem po mamce a brácha po tátovi. Ale snad i já něco podědil. Taťka je úžasný bojovník, nikdy nic nevzdá, a i když hrajeme takové ty běžné, obyčejné hry, tak to hraje s obrovským nasazením.

Kde a jak často trénuješ?

Cvičím v oddílu, který se jmenuje Sportovní klub Hradčany a sídlí na Dlabačově. Trénuji asi tak tři hodiny každý den, někdy i v sobotu. Mým trenérem je Oldřich Otava.

Už se dostavily nějaké úspěchy?

To ano. V roce 1998 jsem byl druhý v mladších žácích na Mistrovství České republiky, o rok později jsem ho vyhrál. V roce 2000 jsem už startoval za starší žáky a úspěch z minulých let se mi podařilo zopakovat. Ale jednoduché to není. Ze začátku se člověk učí všechny nové prvky poměrně rychle, ale samozřejmě, čím je starší, tak tím jsou ty pohybové aktivity a vazby daleko obtížnější. Potom už to tak rychle nepostupuje.

Jaká je v tomto sportu konkurence?

Konkurence je určitě veliká. Při závodech se sejde tak kolem třiceti mladších žáků. U starších je to přibližně stejné. Ale v gymnastice jsou velké "ztráty". Někdo to přestane zvládat po stránce pohybové, jiný nedokáže překonat strach z obtížných prvků a tím pádem vlastně skončí. Takže v kategorii kadetů bylo na Mistrovství republiky asi 18 dětí. Každý rok jezdíme do Rakouska na mezinárodní závod a tam je nás kolem třiceti.

A jak jsi uspěl tam ?

Zatím všechno každý rok vyhrávám. Je to moc hezký závod, kde závodí družstvo České republiky, které je tvořeno ze dvou sportovních gymnastů, dvou moderních gymnastek a dvou sportovních gymnastek v kategorii mladších a starších žáků, takže reprezentovat do Rakouska jede 12 sportovců.

Jak si stojíme jako družstvo?

Jako družstvo jsme to většinou vyhráli, jen na posledních závodech jsme byli druzí.

Skončila zimní olympiáda, zaujala tě některá z disciplín?

Mě zajímá všechno a také se na všechno dívám (když mám čas), ale nejblíže mám k takovým sportům, které s gymnastikou, i když nepřímo souvisejí, a to je akrobatické lyžování. Valentovi jsem strašně moc fandil.

Každý sportovec má nějaký vzor a také cíl.

Pro mě je největším vzorem Alexej Nemov, to je vlastně nejlepší gymnasta. A ten cíl? Chtěl bych vyhrát olympiádu.

Paní Panská, co na toto přání říkáte?

To je nemalý cíl, mně by stačilo, kdyby se na olympiádu dostal. Gymnastika u nás v dnešní době nemá výhodné postavení a tím, že vlastně nejsou výsledky, tak se ten sport i málo finančně podporuje. Dotace jsou rok od roku menší a světová konkurence je tak obrovská, že vlastně dostat se vůbec do té finálové šestatřicítky, je úžasný úspěch.

Jindro, jak se ti daří skloubit sport a školu. Jak to jde dohromady?

Školu zas tak moc nevynechávám. Myslím si, že má větší přednost než sport. Zatím chci být ve škole v pohodě a potom teprve dělat sport. Chci totiž dělat hotelovou školu. Věřím, že se mi ale podaří zvládnout všechno. Určitě pro to udělám maximum.

Byl jsi zařazený do programu ČEZ - Sportem proti drogám. Co si myslíš o lidech, kteří drogy berou?

Já osobně jsem s něčím takovým do styku nepřišel a ani nikoho takového neznám. Ale jedno vím zcela jistě. Je to špatné. Myslím si, že když se mladý člověk věnuje sportu, určitě má méně předpokladů udělat nějakou hloupost než ti, kteří nedělají nic, nemají žádný zájem, žádného koníčka.

Co tě čeká v nejbližší době?

V dubnu mě čeká mezinárodní závod v Rakousku a potom přebor Prahy. Z něj se postupuje na Mistrovství republiky, které bude v červnu. Tak mi držte palce.

To zcela jistě budeme.