První klidně ležel pohodlně roztažený a užíval vzniklého volna. Druhý stále nervózně cosi upravoval a přendával z místa na místo.

"Upevnil jsi to dobře?" zeptal se Druhý.

"Ano. Ty máš pořád péči," odvětil První.

"Neškleb se na mě. To přeci není legrace. Přiletí vůbec? Co když bude mít moc velkou rychlost? Když chceme, aby celá akce dopadla dobře, tak nemůžeme nic nechat náhodě." zdůraznil Druhý. Klid jeho společníka ho zlobil a ještě více zvyšoval jeho nervozitu.

"Ty toho pořád naděláš! Jako kdybychom to dělali poprvé," líně pronesl První.

"Co to povídáš? To je přece poprvé! Pokud vím, tak se o to nikdo zatím nepokusil. Nebo ty o někom víš?" zeptal se Druhý.

"Ale nevím. Neboj se pořád. Kdybych věděl, že jsi takový nervák, tak jsem se do toho s tebou snad ani nepouštěl. Nevím o nikom, který by vyzkoušel takový velký experiment. Když jsem mluvil o tom, že to neděláme poprvé, tak jsem myslel, že konstrukce je v podstatě stejná jako normálně." Prvního nervozita jeho společníka zároveň trochu dráždila, ale také uspokojovala. On byl nyní tím silnějším. Sice celou akci nevymyslel, ale má přece silnější nervy. Stal se diky tomu přirozeným velitelem operace.

"Stejná jako normálně? To bych se s tebou hádal. Přece, princip dublování z toho dělá něco úplně jiného. Představ si, kdybychom vytvořili celou skupinu, tak bychom mohli i na větší protivníky!" Druhý v euforii na chvilku zapomněl i na svou nervozitu.

"No dobrá. Myslím, že význam pokusu přeceňuješ. Říkáš, celou skupinu? Vzpomeň si, co ti dalo práce přesvědčit jen mě. Abys vybudoval celou organizaci, to bys musel mít o mnoho víc než jen nadšení," řekl s převahou První a ledabyle si přehodil nohu přes nohu.

"Chceš snad říci, že jsem nepřesvědčivý?" naježil se Druhý. Bylo vidět, že ho První zasáhl na jeho nejcitlivějším místě ješitnosti. Ten si to také okamžitě uvědomil.

"Ne, to rozhodně ne! Jen chci říci, že by to potřebovalo velké úsilí a že by to trvalo dlouho," mírnil svůj projev První.

"No a? Jsme mladí! Máme před sebou celý dlouhý život. Kdybychom získali další stoupence, tak bychom se mohli stát pány celého prostoru. Nikdo by se bez naší vůle nemohl ani hnout. Představ si to! Ty a já, byli bychom svrchovanými pány prostoru!" Druhý najednou jako by vyrostl. Jeho oči plály leskem svatého nadšení a gestikulace připomínala projevy velkých diktátorů.

První na něho zíral s úžasem. Převaha, kterou ještě před chvílí pociťoval se začínala hroutit. Na Druhém bylo něco fascinujícího. Úplně se proměnil. Jeho zápal dokázal strhávat. Jeho nervózní pobíhání bylo tatam. První cítil, jak to na něho působí. Čím více se ve svém projevu Druhý dostával do transu, tím byl suverénnější a přesvědčivější. První si uvědomil, že vlastně Druhého nikdy neznal. Mozek Prvního začal po prvním úžasu zase chladněji pracovat:

"Druhý by asi skutečně dokázal ostatní přesvědčit a zfanatizovat. Rozhodně bude dobré zůstat jeho přítelem. Jako nepřítel by mohl být nebezpečný! Jako jeho přítel bych ale mohl nenápadně ovlivňovat jeho kroky. Pak bych se stal vlastně vládcem já!" Ta myšlenka Prvního zaujala a začal ji v mozku stále více rozpracovávat. Už ani příliš nevnímal, co Druhý říká. Sledoval jen jeho výraz a zápal. "Ano, má pravdu! Máme před sebou dlouhý život a moc nad druhými chutná tak sladce. Udělám z něho vůdce celého společenství!" První se po svém rozhodnutí opět přinutil znovu vnímat.

"Až vybudujeme naši říši, budou pro nás pracovat všechny nižší druhy. Všechny méněcenné vyhubíme nebo zotročíme. My budeme rozhodovat ..."

"Tfuj, takovej binec, jako bych tady včera neuklízela ... ," rozřízl prostor zvučný hlas.

Už se nikdo patrně nedozví, co všechno chtěl Druhý ještě říci. Smeták neomylně zasáhl dvojitou pavučinu i s jejími obyvateli. Experiment historicky první spolupráce dvou pavouků na budování a provozování dvojité záchytné sítě zůstal nedokončen. Obrovská vosa prolétla nerušeně na oblíbenou mísu s ovocem.

Netušíce, že v blažené nevědomosti zabránila vybudování mocné říše, žena odložila úklidové náčiní a stala se opět jedinou vládkyní celé kuchyně.

Ing. Lubomír Němejc ( 47 let)

Politik a generální ředitel s literárním talentem. V letech 1994 - 98 byl zástupcem starosty Prahy 13, členem zastupitelstva je od roku 1990 dosud. Jeho texty a fejetony si ještě možná pamatujete ze stránek STOPu. Dnes šéfuje pražským popelářům, je generálním ředitelem Pražských služeb, a.s. Žije s rodinou ve starých Stodůlkách, nedávno vyšla knižně jeho detektivka Rokokový nebožtík.