Dnes se na stránkách STOPu naposledy setkáme s panem Lubomírem Mazuchem a třetí částí, ve které budeme hovořit o Třebonicích, uzavřeme náš miniseriál Historie "třináctky" v erbech.

Dříve než začneme hovořit o Třebonicích, měli bychom si říci alespoň pár slov o erbech jako takových. Měly jednotlivé barvy nějaký konkrétní význam?

To rozhodně ne. Jedná se spíše o projev estetického cítění. Samotná heraldika vznikla jako rozpoznávací znamení v bitvách, kdy bylo nutné, aby se bojující strany rozpoznaly. Bylo by naprosto zbytečné, hledat v barevném provedení jakýkoli význam.

Nyní bychom se měli zaměřit na hlavní téma našeho rozhovoru, kterým jsou Třebonice.

V minulých dílech jsme si řekli, že území naší městské části je obydleno déle než sedm tisíc let. První písemná zmínka o Butovicích se váže k roku 1088, o Stodůlkách k roku 1159. U Třebonic (dříve též Střebunic, Třebunic) je to rok 1279. V té době je vlastnil staročeský vladycký rod pánů z Paběnic. Vilém a Volkmar je však prodali Břevnovskému klášteru. Další písemná zmínka o Třebonicích se pojí s rokem 1437. Tehdy byly zapsány Václavovi Cvokovi z Vlkanova. Dalším majitelem se stal v roce 1546 Petr Malovec z Malovic. Stejně jako Stodůlky nebo Butovice, měnily i Třebonice své majitele velice rychle. Již za čtyři roky, tedy v roce 1550, se můžeme dočíst, že držitelkou Třebonic byla Dorotka z Řehnic. Dalším vlastníkem byl od roku 1590 starý vladycký rod doložený již ve 13. století, přesněji Ctibor Sluzský z Chlumu.

Zde se majitelé vyměnily "až" po 40 letech.

Ono to není tak jisté. Hovoříme zde o písemných záznamech, které se dochovaly a z nichž dnes můžeme informace čerpat. Mezi některými je rozdíl několika desítek let, mezi jinými jsou to jen roky. Ctibor Sluzský z Chlumu vlastnil Třebonice pouhých pět let. Už v roce 1595 je získal Václav Údrcký z Údrče, který je ale po sedmi letech prodal, a to včetně chalup a krčmy Hedvice Robmhápové ze Suché, provdané Pichlové z Pichlberku. Její dcera Hedvika Pichlová je pak pro dluhy přenechala své sestře Dorotce. Poté byly Třebonice v držení Jana Čábelického ze Soutic, od kterého je v roce 1629 získal německý šlechtic Jan Redlfester z Wildrštorfu. Další majitelkou byla Anna Kateřina Švarcpachová (rozená z Minic) a její manžel Václav Karel. V roce 1650 kupuje Třebonice Polyxena ze Šternberka (provdaná z Martinic). Ještě týž rok je směnou získává Václav Jiří ze Šternberka. Již za čtyři roky se majitel opět mění. V roce 1654 se jím stává František Libštejnský z Kolovrat. Roku 1667 jsou Třebonice předány svatovítské kapitule.

Hedvika Pichlová z Pichlberku Hedvika Robmhápová ze Suché Petr Malovec z Malovic

Pelyxena ze Štenberka Václav Cvok z Vlkanova Jan Čábelický ze Soutic