ŽIJÍ MEZI NÁMI

V červnu loňského roku byl za dramatických okolností zvolen předsedou Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS), aby uklidnil situaci rozvířenou kolem podnikatelských afér a stíhání jeho předchůdce Františka Chvalovského. Původní profesí právník a dlouholetý fotbalový hráč i rozhodčí však nežije jen kopanou. "Vždycky jsem se zajímal o to, co se děje kolem mě a chtěl mít možnost to ovlivnit. Dnes se tomu říká politika," poznamenává na prahu svého kulatého výročí JUDr. Jan Obst. Díky jeho mnohem slavnější fotbalové funkci jen málokdo ví, že je také členem Zastupitelstva Prahy 13 za ČSSD. Potkat našeho souseda můžete hlavně v Nových Butovicích, kde bydlí v Běhounkově ulici.

Lidé vás znají spíše ze sportovních zpráv. Jak jste se dostal k politice?

Politika má různé úrovně a já jsem se zatím angažoval spíše v té komunální, protože mi opravdu není lhostejné, co se kolem mě děje. Mohu-li se podílet na změnách k lepšímu, přinášet nápady, prosazovat je, tak to rád udělám. O tom je regionální politika. Poprvé jsem k ní "přičichl" už po revoluci v letech 1990 - 94, kdy jsem byl členem Zastupitelstva hl. m. Prahy, z toho tři roky také pražským radním. Když se pak v roce 1998 naskytla příležitost kandidovat do zastupitelstva i přímo v mém bydlišti, v Praze 13, nebylo proč váhat.

Jak zvládáte více funkcí najednou?

Nejvíce vytížený jsem samozřejmě jako předseda fotbalového svazu, ale to neznamená, že by se nedalo zvládat nic dalšího. Je to otázka týmu, který máte kolem sebe a správného uspořádání času.

Od kdy bydlíte na třináctce?

Přistěhoval jsem se v roce 1993 z Vinohrad. Líbí se mi tu a žiji zde rád. Zvlášť Nové Butovice jsou už sídlištěm vyššího typu než třeba starší Jižní Město či Prosek. Mám rád pohyb a často podnikám různé procházky, ke kterým je zde dost příležitostí. Je tu hodně vzdušný prostor a také spousta příležitostí ke sportování, což se mi zase líbí kvůli dětem. Na Vinohradech si zdaleka tolik neužily. Do centra bych se, pokud jde o bydlení, už dnes nevracel.

Vzdušného volného prostoru i zde bude ubývat, stále se hodně staví. Pokusme se o futuristickou vizi. Jak si představujete Prahu 13 za deset let? Jste jedním z těch, kdo mohou budoucnost ovlivnit...

Za deset let už doufám bude mít Praha 13 další z věcí, které jí jako stále se rodícímu městu chybí. Mám na mysli třeba kvalitnější bydlení v nové nižší zástavbě, se kterou se počítá například v oblasti budoucího Západního Města. Přál bych si, aby se podařilo dotáhnout do konce projekt aquaparku a také aby zmizely ty ošklivé haldy na našem území. Doplnit je potřeba ještě další zařízení pro volný čas a určitou část obchodní sítě. Je mi blízké samozřejmě i téma sportu, a tak vidím, že je zde poměrně dost nových hřišť, hlavně u škol. Ty starší však nejsou právě v nejlepším stavu a potřebovaly by řádnou údržbu i značné investice do obnovy, stejně je tomu u malých plácků ve vnitroblocích. Chybí zde i nějaké větší sportovní zařízení...

Mluví se o případné výstavbě národního fotbalového stadionu na území třináctky. Už jsou známy nějaké podrobnosti?

Záměrem ČMFS je vybudovat v Praze nový moderní stadion na úrovni a s veškerým zázemím. Pro reprezentační zápasy zatím jako největší využíváme stadion Sparty na Letné, kam se vejde okolo 20 000 diváků a zdaleka to nestačí. Jen loni na podzim bychom byli třikrát vyprodali padesátitisícový stadion, jaký byl zájem o zápasy kvalifikace nebo evropských pohárů. Společenská potřeba takového stadionu zde tedy je a Praha by si jej rozhodně zasloužila. Ve spolupráci s architekty a za podpory radnice Prahy 13 jsme vytipovali vhodné místo u stanice metra Stodůlky. Chtěli bychom bez nároků na rozpočet hlavního města, snad jen se státním příspěvkem na infrastrukturu, vybudovat stadion s přilehlou komerční zónou, která by dotovala jeho stavbu a provoz.

V penězích by tedy takový problém nebyl. Kde to vázne? Jsou snad potíže s pozemky?

Problém je hlavně v územním plánu, realizace tohoto projektu by si v něm vyžádala určité změny. Jejich projednávání jednak trvá dlouho a také mám takový pocit, že někteří pražští radní tomu nejsou příliš nakloněni. Nedovedu si to úplně vysvětlit, ale zdá se mi, jako by nechtěli, aby ten stadion byl právě v Praze 13.

Existují i jiné varianty?

Jsou nám nabízeny i jiné lokality v různých částech Prahy - Letňany, Vysočany, Hostivař či další. Ale zatím se stále nechceme vzdát té možnosti ve Stodůlkách, protože ji považujeme za nejlepší po všech stránkách, zejména té dopravní. Spolu s radnicí třináctky ještě budeme o tuto možnost bojovat.

Vraťme se k ostatním plánům do budoucnosti v Praze 13. Na vše jsou potřeba peníze. Kde je vzít?

Finančních zdrojů je několik, i když je stále těžší z nich peníze získávat. U třísetmilionového rozpočtu Prahy 13, který zahrnuje celoroční chod obce, škol a školek či životního prostředí, je už jen málo prostoru pro nějaké rozsáhlé investice. Musí se tedy hledat a žádat u magistrátu, ministerstev či různých účelových fondů. Hodně bych sázel i na silné investory, zejména zahraniční. Komerční investice v našem obvodu se musí v ještě větší míře, než se tak děje nyní, podmiňovat tím, aby investor současně vybudoval něco, co bude sloužit občanům. Hřiště, stadion, park či nějaké sociálně potřebné zařízení.

Předseda fotbalového svazu může být jednou oslavován, jindy zatracován, podle toho, jak se zrovna daří třeba národnímu mužstvu či fotbalu jako celku. Co obnáší vaše práce?

Na vrcholku pyramidy jsem samozřejmě odpovědný skoro za všechno. Reprezentuji svaz při jednání s různými orgány, ministerstvy, sponzory. Jednám hlavně s ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy, s ministerstvem vnitra řešíme zase problematiku diváckého násilí na stadionech. Zastupuji ČMFS v Českém svazu tělesné výchovy (ČSTV) jako člen výkonného výboru. Zvláštní odpovědností předsedy fotbalového svazu je starost o národní reprezentační týmy, kterých je mimochodem 11. Kromě nejviditelnějšího A mužstva, je to i jedenadvacítka, řada mládežnických mužstev od devatenáctky po šestnáctku, také jsou tu ženy, juniorky a futsal. Jako každý manažer musím samozřejmě na všechny činnosti svazu shánět dostatek prostředků.

Nastupoval jste do funkce za bouřlivých okolností. Už se situace uklidnila?

Fotbal je takovým fenoménem, že o klidu lze hovořit jen zřídka. Předseda vždy sedí v "horkém" křesle. Do začátku mého čtyřletého funkčního období navíc ještě přišly poslední tři zápasy nevydařené kvalifikace na Mistrovství světa a nešťastná baráž s Belgií na závěr, kdy chyběl opravdu jen kousek k postupu. Budeme muset udělat všechno pro to, abychom uspěli příště. Pokud jde o situaci ve vedení svazu, tak ta se myslím stabilizovala. Jinak je to asi jako všude - něco se podaří více, něco méně. Celkové hodnocení, včetně mé role, bude věcí delegátů valné hromady svazu na konci volebního období.

Členy vašeho svazu jsou spousty malých oddílů a jednot z celé republiky, které tvoří dobré podhoubí a zázemí, ze kterého se rodí skvělí hráči a týmy. Myslíte, že se někdy podaří dosáhnout podobných úspěchů, jakými oslňují hokejisté?

Fotbal se hraje na vysoké úrovni po celém světě, a tak je v něm mnohonásobně silnější konkurence než v hokeji, kde absolutní světovou špičku tvoří všeho všudy šest států. Je obrovským úspěchem, že mezi ně patříme. Ve fotbale o špici soupeří kolem 50 národních týmů. Vezměte jen takové fotbalové velmoci, jako je Francie, Itálie nebo Anglie, a jak jsou na tom s hokejem. Tyto dva sporty nelze takhle jednoduše srovnávat. To, co dokázali naši hokejisté, vyhrát třikrát za sebou mistrovství světa, se ve fotbale ještě nikomu nepodařilo a hned tak asi nepodaří. Zvlášť když mistrovství světa v kopané je jednou za čtyři roky, kdežto v hokeji každý rok.

Přesto máme i jako malá země ve fotbale dost úspěchů, jen se na ně po každém prohraném zápase zapomíná...

Je známo, že naše reprezentační mužstvo do 21 let je velmi kvalitní. Postoupilo opět mezi nejlepších osm týmů, které se utkají v květnu ve Švýcarsku na Mistrovství Evropy a bude tam po dvou letech obhajovat stříbrnou medaili. V klubovém fotbalu nám dělají radost Sparta a Liberec, které bodují v evropských soutěžích. Jsou to znamenité přísliby do budoucna a třeba se projeví již v kvalifikaci na Mistrovství Evropy v Portugalsku, která začne na podzim.

Zmínil jste Spartu. Neutíká ten tým příliš ostatním? V posledních letech to v 1. lize s nadsázkou vypadá, jako by se hrálo už jen o druhé místo za Spartou ...

Sparta je silný tým a má velmi dobře vedenou strategii jak na hřišti, tak i v oblasti ekonomické či personální. Dlouhodobě se prosazuje v evropských soutěžích, což s sebou přináší i další peníze na stále lepší hráče. Má šanci se propracovat mezi evropskou elitu. Stále je to však sport - "fotbal to je hra", jak se zpívá ve známé písničce. To, že máte nejvíce peněz, ještě neznamená, že musíte automaticky jen vyhrávat. Takový anglický Manchester United je ekonomicky jednoznačně nejsilnější klub na světě a přitom má v letošní sezóně také problémy, ani Bayern Mnichov nevede Bundesligu. I Spartě u nás dost týmů stále šlape na paty. Dobře si vedou třeba Bohemians. Postavili tým na mladých "levnějších" hráčích a dobře orientované přípravě. Jdou nahoru, přestože jejich "cena" je se Spartou nesrovnatelná. Vždyť to byl taky poprask, když loni na podzim Spartu porazili. Nikdo nemá nic jisté, usínat na vavřínech se nikdy nevyplácí.

Připravil Petr Krajánek
Foto: -plk- a archiv J.O.

JUDr. Jan Obst

Narodil se 13.března 1952 v Praze. Po gymnáziu ve Štěpánské vystudoval i Právnickou fakultu UK. V letech 1976 - 1992 byl zaměstnancem ČSTV, od roku 1993 pak působil jako ekonomický ředitel, generální sekretář či místopředseda ČMFS. V červnu 2001 byl zvolen předsedou svazu. Jako hráč působil v bývalém Dynamu Žižkov, deset let byl též rozhodčím pražských fotbalových soutěží. Na poli komunální politiky se poprvé objevil v letech 1990-94 jako člen Zastupitelstva hl.m. Prahy. Ve volebním období 1998-2002 je členem zastupitelstva Prahy 13. S manželkou Jiřinou (bankovní úřednice), synem Lukášem (17 let, gymnázium) a dcerou Lenkou (15 let, ZŠ) žije od roku 1993 v Nových Butovicích.