Volné pokračování seriálu ke 13. výročí sametové revoluce.

Volební účast i hlasy odevzdané pro Národní frontu v čele s komunisty dosahovaly za socialismu neuvěřitelných 99 %. Všechno předem jasné, cesta k volební urně byla jen "divadýlkem", ale běda tomu, kdo by snad nechtěl přijít! Soudruzi nám všechno nalinkovali, opozici pro jistotu odstavili, aby snad někdo nebyl infikován jinými názory, než byly ty jediné a správné. Dodnes teskníme po báječném životě, kdy se nikdo nemusel o nic starat. Vždy někdo včas určil, co dělat, jak se chovat a co si myslet. Smrádek, ale teploučko.

Pak začali nějací kverulanti křičet na náměstích "Svobodné volby!" a o pohodlíčko jsme přišli. Těžko si zvykáme, že svět není podle našich zaběhlých představ. Pořád máme tendence své názory považovat za jediné správné, nepouštět ke slovu ty, kdo mají jiný. A že těch jiných najednou je. Co člověk, to vlastní filozofie. Kde se tu najednou vzalo tolik filozofů? Kdo nechce, k volbám nemusí, o to více však pak remcá v hospodě, jak by to dělal on, kdyby ... Kdyby se mu chtělo. Projeví-li vedlejší štamgast nesouhlas, je třeba jej praštit půllitrem či alespoň znemožnit nějakou peprnou nadávkou. Tak a má to!

Nejen ve čtvrté cenové skupině však bují netolerance a hluchota. I ctihodní politici ve fracích kolikrát překvapí, jak se dokáží poprat kvůli rozdílům v názorech, které považují za hluboké propasti. Komunisté nám vtloukali do hlavy, že právě oni jsou tou vysněnou ideální stranou. Málokdo jim na to skočil, ale spousta voličů nějakou ideální stranu stále vyhlíží. Jenže marně! Žádná taková totiž není. Dokonce ani ta, kterou byste si sami založili.

Kdyby se vám chtělo...