Loňské vánoční svátky se již staly vzpomínkou, leč mnohý z nás si s ní do nového roku přinesl i něco, co by raději neměl. Nějaké to kilo navíc. Proto jsme se zašli podívat do jednoho ze sportovních zařízení naší městské části a trochu jsme vyzpovídali nejen majitelku paní Věru Dvořáčkovou, ale také některé ze stálých a pravidelných návštěvníků FITNESS v nákupním centru Luka.

Paní Dvořáčková, začátkem každého roku se většina z nás dívá přes rameno na rok nebo roky minulé. Co vidíte vy?

Historie našeho sportovního zařízení se začala psát v únoru 1999, takže vlastně v těchto dnech slavíme třetí "narozeniny". Stejně tak jako narozené dítě, tak i naše zařízení za ty tři roky udělalo velký pokrok. Nejen že se zvětšilo, ale návštěvníci jistě zaznamenali i zřízení nového sociálního zařízení, nové a daleko kvalitnější stroje a také bezbariérový přístup. To znamená, že u nás jsou dveře otevřeny všem, kdo chtějí a mohou cvičit. Ostatně o tom hovoří i skladba návštěvníků. Potkáte tady studenty, ale i seniory, začátečníky i ty, kteří se dnes díky cvičení pod vedením zkušených trenérů mohou řadit mezi pokročilé.

Zmínily jsme se o vánočních svátcích a také o tom, co provedly s naší postavou.

Jistě máte na mysli hubnutí. Nemůžeme slíbit upravení váhy během jednoho týdne. To by nebylo fér. Každý, kdo se rozhodne začít cvičit, musí počítat s tím, že zázrak se přes noc nestane. Chce to vytrvalost, pravidelnost a jistou dávku disciplíny. Výsledky se ale dostaví, a to nejen ve snížení váhy, ale také v získání celkové pohody, uvolnění, nových přátel, příjemně prožitého volného času...

Většina vašich klientů si k vám chodí "jen tak" zacvičit, ale jsou i tací, kteří dnes ve sportu (například v kulturistice) patří mezi nejlepší.

To je pravda. Je to takový čtyřlístek, který hájí "naše barvy".

Možná, že by bylo lepší, kdyby o sobě něco řekli sami. Prvním ze zmíněné čtveřice je Zdeněk Vencl (kulturistika - kategorie do 80 kg, 5. na Oblastním mistrovství republiky - Děčín 2001, 11. na Mistrovství Čech).

Jak dlouho navštěvujete zdejší sportovní zařízení? Proč jste si zvolil právě toto?

Celkem cvičím třináct let a z mnoha důvodů jsem zakotvil na "třináctce". Pro mě je velmi důležité, jak se v takovémto zařízení cítím, jaké má zázemí a v neposlední řadě je to i kvalita vybavení. Tady jsou stroje, které jsou jedny z nejlepších a nejmodernějších.

Domníváte se, že takovéto cvičení může pozitivně ovlivnit dnešní generaci "náctiletých" a jejich smysluplné využití volného času?

Cvičení se zátěží (s činkami) se doporučuje až od zhruba 17 let, kdy je dokončen fyzický vývoj kostry člověka. Do té doby je dobré provozovat sport jako takový, všestranně, ale orientace na kulturistiku, i když je nejkomplexnější, by měla počkat až do zmíněného věku, kdy ani pro naprostého začátečníka není pozdě.

Mladí lidé bývají netrpěliví. Začnou-li se aktivně věnovat kulturistice "až" v 17 letech, kdy mohou očekávat první úspěchy?

Hodně záleží na genetice a na stavbě těla. Někdo se kulturistou nikdy nestane, ale může z něj být vynikající sportovec v naprosto odlišné disciplíně. Úspěch v kulturistice je něco jako běh na hodně dlouhé trati, chce to čas a trpělivost a poctivost k sobě samému. A ani to někdy k "vavřínům" nestačí.

Není to potom určité zklamání?

Umíte si představit, že by každý, kdo poctivě cvičí a dodržuje velice přísnou životosprávu, byl opravdovým kulturistou? To zkrátka nejde. Vždyť ani většina z těch, kteří dobře hrají například hokej, se nestane druhým Jágrem nebo Dopitou. Soutěžní kulturistika je opravdu specifická záležitost.

Jak se vám líbí kulturistika u žen?

Velmi obdivuji jejich píli a vytrvalost, ale musím se přiznat, že po estetické stránce se mi to nelíbí. Hezky vypracované tělo je hezké, ale co je moc, je příliš.

Jaké je vaše zaměstnání?

Jsem herec Divadla Komedie, to je má druhá tvář.

Podívám-li se na vaše svaly, do rolí milovníků vás asi neobsazují?

Přiznám se, že ne. Nicméně rozpětí rolí, které dostávám, je veliké. Od absolutoria na DAMU před deseti lety jich bylo opravdu velké množství. V současné době jsem dotočil film Perníková věž, který bude mít svou premiéru v březnu. Zde vystupuji jako šéf ochranky.

Dalším z úspěšného čtyřlístku je Petr Soukup (kulturistika - kategorie do 90 kg, 1. na Mistrovství Čech - Hořovice 2001, 2. místo na Mistrovství republiky - Orlová 2001).

K posilování jsem se dostal na vojenské škole v roce 1985-6. Postupem času mě to začalo tak bavit, že chodím do posilovny a věnuji se tomu daleko více. Na vysoké škole mě vedl současný trenér slovenské reprezentace v kulturistice pan Hečko. Vlastně cvičím už 16 let a díky tomu jsem získal potřebné informace nejen o cvičení, ale také o životosprávě. Závodit jsem začal "až" minulý rok a myslím si, že to nebyl špatný začátek.

Jak tento druh sportu ovlivnil váš život?

Když bych to měl říci jedním slovem, řekl bych hodně. Díky tomuto sportu jsem odešel z armády a momentálně se mohu věnovat tomu, co mě skutečně baví. To znamená trénování. Perfektní zázemí jsem našel ve zdejším fitku. Myslím si, že není nic lepšího, než když se práce stane koníčkem.

Máte dvě děti. Jak je to s vašimi potomky a sportem?

Po mých závodech jsou nad-šené, ale zatím se věnují fotbalu. Samozřejmě, že se snažím děti ke sportu vést, ale pakliže děláte něco vrcholově, času příliš nezbývá. Zůstává to většinou na manželce, která tady také cvičí a trénuje, takže sport vlastně spojuje celou rodinu.

Jaké jsou vaše letošní sportovní cíle?

Když někdo skončí druhý na mistrovství republiky, je to v podstatě jasné. Chtěl bych postoupit o jednu příčku výš. Ale je lepší o tom nemluvit. V tomto sportu stačí sebemenší chybička v životosprávě a je všem nadějím konec.

I váš kolega hovořil o jídle. Trochu mi to připomíná alchymii. Je to pomalu věda. Jak se potýká vaše paní s přípravou jídel?

Moje paní jenom kroutí hlavou. Mně nestačí jenom o těle něco vědět, ale musím zvládnout i praxi. To, že moje tělo vlastně nemá žádný tuk, je jasné, ale podobné je to i s vodou. Musím se připravit tak, aby byly vidět jen svaly, žíly, šlachy. K tomu musím být samozřejmě i dokonale opálený, namazaný. A s tím jídlem je to jednoduché. Nesolit, minimálně kořenit, všechno připravovat na vodě a hlavně všechno vážit. Z toho vyplývá, že o jídlo se starám převážně sám. A žádné "knedlo vepřo" to opravdu není. Vánoce nejsou výjimkou. Dal jsem si brambory a přírodní maso. Já už snad ani normálně jíst nemohu. Už jsem v tom asi trochu "ujetej".

A co alkohol?

Řeknu to otevřeně. Třeba osm měsíců ani půl deci vína. Když ale jednou někam zajdeme s přáteli nebo s kamarády, stojí to za to. Potom je mi minimálně dva dny hodně špatně. Ale berte to tak. Jsem jenom člověk.

Dalším úspěšným kulturistou je Dan Xaver (3. na Mistroství republiky juniorů 2001 v Hronově, 3. místo - "Čelákovice"). Řadíte se mezi mladší sportovce. Jak jste se dostal ke kulturistice vy?

Začínal jsem s úplně jinými sportovními odvětvími. Například bojovým uměním - judo, karate, thai box. Musím říci, že jsem dosáhl velmi dobrých výsledků. Zdálo se mi, že ale nijak nesílím. Vážil jsem 49 kilogramů. Protože jsem chtěl zmohutnět, začal jsem navštěvovat posilovnu, kam mě přivedl můj dobrý kamarád. A výsledek se opravdu dostavil. Jsou tady perfektní stroje i zázemí. Rozhodně bych neměnil.

Co pozitivního vnesl sport do va- šeho života?

Pro někoho jsou pravidelné tréninky muka, mě naopak uspokojují. Cítím se pak naprosto skvěle. V dnešní době se dost často hovoří o drogách. Tou mojí je sport.

Co říkají vaší postavě děvčata?

Občas pokukují. Já se ale nerad někde vystavuji.

Jak vidíte svou budoucnost?

Zatím dobře. Byl jsem zařazen do reprezentace na mistrovství světa. Samozřejmě bych rád získal nějakou me-daili na mistrovství republiky.

Jak se potýkáte s životosprávou?

Můj trenér je pan Petr Soukup, takže si jistě umíte představit, jak moje životospráva vypadá. On je v tomto směru velice přísný, ale pochopitelně mi i radí. Napíše mi jídelníček, kterým se poctivě řídím, i když jsem ve škole.

Ve vašem věku dává asi většina vrstevníku přednost diskotékám, kinu nebo přítelkyni.

Slečnu mám a do kina zrovna dneska jdu. To si nijak výrazně neodpírám. Ale popcorn a cola jsou pro mě tabu. Mám to štěstí, že jsem potkal takovou dívku, která má ke kulturistice vztah, jezdí se mnou na soutěže a chápe, že jsou věci, které si nemohu dovolit. Například jít s ní do nějakého hezkého podniku na večeři.

Jak by se vám líbilo, kdyby se i vaše přítelkyně začala věnovat kulturistice?

Budu-li hovořit o jídle, tak asi ano. Ona teď "papá" hrozně nepěkné věci. Jinak se mi zdá, že je to pro ženy velká dřina. Svaly se mi na ženách líbí, ale u profesionálních kulturistek je to už přeci jenom příliš.

Co děláte, když zrovna "nedřete" v posilovně?

Buď trávím čas se svou slečnou anebo se učím. Čeká mě totiž maturita, takže mám co dělat. Většinou se ani nezastavím. Pořád někam pospíchám. Celý život bych v takovémto chvatu asi žít nechtěl, ale zatím mi to naprosto vyhovuje.

Posledním ze čtveřice úspěšných sportovců je Pavel Hakim Majer (thai box - semifinále K 1 v roce 2000, mistr světa v dorostu).

Rozhovor s ním najdete v některém z dalších čísel STOPu.