Tak jsem se i já stala majitelkou tu proklínaného, onde blahořečeného mobilního telefonu. Drahnou chvíli mi trvalo, než jsem pochopila všechna úskalí a tajemství jeho znaků, čar a číslic. To nejlepší mě však teprve čekalo. Zvýšení kreditu pomocí nabíjecího kupónu.

Stalo se to v den synových narozenin, kdy jsem kromě věnečků a rakviček se šlehačkou zakoupila i jeden pětistovkový kupón. Magie nabíjení se zhostila má dvanáctiletá ratolest. Vše se zdálo v pořádku až do chvíle, kdy synek zbledl a pravil, že zvýšil kredit někomu jinému.

"Jak jinému?!" ptám se rozčileně a představuji si neznámého obdarovaného, kterak bujaře výská při pohledu na display svého telefonu, kde mu zničehonic naskočilo pět stovek.

"Zaměnil jsem první dvojčíslí, mami," odvětil zkroušený syn. Musím získat ty peníze zpět, víří mi hlavou a jako ve snách vytáčím číslo neznámého.

"Ano?" slyším udýchaný mužský hlas, který ke mě doléhá jako ozvěna.

"Prosimvás, syn vám právě zvýšil kredit, můžete mi ho ihned vrátit, nebo ho přerazím!" koktám.

"To nepůjde, paninko, voláte mi do hrobu."

"Cože?"

"No, jsem v hrobě, mám zrovna odpolední," ozve se. Z rozrušení pojídám věnečky ze synovy oslavy:

"A prosimvás, kdy vylezete?"

"No odpoledne máme pohřeb, takže před šestou to nebude. Ale ty prachy vám vrátím, paninko."

Moc tomu nevěřím, v duchu se loučím s pětistovkou a pojídám další věnečky.

K večeru slyším pípnutí. Nevěřícně mrknu na display. Ztracená a znovunalezená pětistovka! Tak přece! Dobrý hrobník ještě žije, říkám si spolu s klasikem a dojíždím poslední rakvičku.