Letos uplyne třináct let od radikálního řezu, kterým jsme se v roce 1989 dobrovolně a bez násilí oddělili od éry budování socialismu. A protože je pro naši městskou část třináctka magické číslo, chceme zavzpomínat a srovnat minulost se současností. Aby těch třináctek nebylo málo, volné pokračování najdete vždy na stránce 13.

Jako celý stát i naše městská část od začátku těžce bojovala s nedostatkem peněz potřebných ke změnám, aby postupně změnila tvář a z nevlídného panelového sídliště se vyloupla zajímavá lokalita se spoustou zeleně, moderním pojetím architektury, dopravy i obchodů. Pojďme si jako první vzpomínkový okruh zvolit právě obchody a nakupování - krámy a sámošky tehdejší doby spojené se "sháněním" i toho nejběžnějšího zboží srovnat s nakupováním dneška. Kdo se do Stodůlek nebo na Lužiny přistěhoval začátkem 80.let, asi nikdy nezapomene na každodenní stres, který byl průvodcem nákupu potravin. Možnosti byly tři: klasická "pultovka" ve staré zástavbě (jen tak tak stíhala zásobovat starousedlíky) nebo nevábné provizorní "sámošky" na několika místech sídliště - oboje s dlouhou frontou a nejistotou, zda bude alespoň chleba. Třetí možností bylo dovézt obživu z centra, ale znamenalo to nacpat do přetékajícího autobusu nejen sebe, ale i drahocenný nákup. Lehce se přitom mohlo stát, že přeplněná silonová taška začala prosakovat a vám i sousedním pasažérům bylo jasné, že mléko v igelitovém pytlíku už vaše rodina neochutná. Nu co, třeba už bylo nakyslé... Zato vaši nejmilejší ocení, že jste zvládli frontu na banány, že příděl 1 kg vám prodavačka uznala a že jste byli předposlední, kdo banány dostal! (Další by se našly pod pultem, ale museli byste mít co nabídnout - třeba telecí nebo černé punčocháče).

Po náročném týdnu přišel vytoužený víkend a s ním další průšvih: kdo si nepřivstal - neměl nic! Většina potravinových obchodů, a to i v centru, zavírala v sobotu v poledne (v neděli zavřeno), ale to už od deseti hodin nebyl ani rohlík. Šlo však koupit mouku, při troše štěstí i droždí a podle hesla tehdy populárního časopisu Urob si sám upéci rodince domácí chleba, na který mezi lidmi kolovaly různé recepty. A když k víkendu přibyl ještě nějaký svátek, bývaly před sámoškami i tuhé boje, kdy soudruh neznal soudruha... Pohádka nebo horror?

Jak je ale vidět - národ a lid sídlištní přežil i tuto dobu ve zdraví. I naše současnost má však svůj rub a líc a zdá se skoro neuvěřitelné, že nám může vadit i druhý extrém - hojnost. Hojnost všeho - obchůdků, obchodů, super obchodů a giga nákupních center, 100 % otvíracích dnů i hodin, záplavy reklam a slev, obalů, barev i vůní, a zboží, hory, litry a tuny zboží všech značek ze všech koutů světa.... ale s tím bohužel i hojnost zásobovacích vozů, výfukových plynů, nezničitelných umělohmotných lahví, nekvalitních výrobků s nejasnou hrozbou šílených nemocí po jejich konzumaci...

Nedá se nic dělat, i nákupní boom v Čechách, potažmo v Praze 13, má své stinné stránky. Věřme, že zážitek chodit v neděli odpoledne místo do kina nebo do ZOO do Teska, Makra, Mikra (a jak se všechna ta obchodní centra jmenují) časem ztratí svůj půvab a zleva doprava vychýlené kyvadlo kouzla nakupování se ustálí na evropském normálu.