Zpěvák, skladatel a textař Jiří Březík žije se svou ženou a dvěma syny v těsné dvougarsonce v Nových Butovicích. Nespoutaný živel energie a inspirace ho neopouští snad ani na chvíli. I během rozhovoru zničehonic popadne kytaru a začne si přehrávat okamžitý nápad nebo zaujatě listuje štůskem lístečků, na kterých má poznamenané útržky melodií a textů, které jej přepadají na všech možných i nemožných místech. Stane se, že jej přemůže melancholická nálada, zpod které tu a tam prosvítá žal nad dnešním světem, ale vzápětí ji zaplaší proud veselých průpovídek, které spolehlivě rozesmějí široké okolí. Jaký vlastně je člověk, který počátkem listopadu vyprodal klub Hájek při svém dalším "domácím" koncertu a kterého si za svého textaře vybrala Hana Zagorová? Rodí se u nás nová hvězda?

Jak zapouští valašský vlastenec kořeny v Praze 13 ?

Přistěhovali jsme se v listopadu 1991, takže tu bydlíme už 10 let. Kořeny? On je asi člověk nikdy úplně nevytrhne z rodného kraje. Bydlím na třináctce a cítím se tu doma, ale zrovna tak říkám "u nás doma", když mluvím o Moravě. Zároveň vím, že už by bylo těžké se tam vrátit natrvalo, protože jsem si zvolil životní a profesní dráhu vedoucí přes Prahu a po těch letech by mě tam vnímali jako někoho, kdo tam tak úplně nepatří. Tady kolem na sídlištích je jistě hodně lidí, kteří přesně tuší o čem mluvím, vždyť skoro všichni jsme tady přistěhovalci - naplaveninami odněkud. Moraváků i Valachů je tu také dost.

Deset let mezi "naplaveninami" na pražském sídlišti. Jaké byly ty roky?

Víš, já bych řekl, že dnes už je takovou naplaveninou skoro celý svět. Jihozápadní Město není v tomhle až tak výjimečné. Někdo tomu také říká globalizace. Dnes už se neřeší, kdo kam patří, odkud přišel a proč je tady a ne tam. Občas mi sice někdo naznačí něco jízlivého o vesničanech, což mě mrzí, ale zase ne moc, protože si nepřipadám jako někdo, kdo krade práci šedesáti Pražákům a zaclání jim v jejich životním prostoru. Prostě zde dělám to, co umím a myslím, že docela dobře. Ať mě hodnotí podle toho, jaký jsem, jakou odvádím práci a ne jestli jsem odtud nebo odjinud. Všiml jsem si také, že lidé z měst často závidí venkovanům, jak mohou být ve svém a myslí si, kdovíjak idylicky se na vesnici nežije. Že je to vykoupeno dřinou a nepohodlím a každý se tam musí o sebe a svůj dům postarat sám, už tolik nevidí. Tady jsou všichni pohodlně ve vatičce, všechno u nosu, a panečku, jak umí křičet, když něco náhodou nefunguje. Na druhou stranu se za ten komfort ve městech platí a ne málo.

Pnutí mezi Moravou a Prahou je známým jevem. Nyní jej máš možnost nahlížet z obou stran...

Většinou je to jen takové škádlení a legrace. Občas však narazím i na lidi, kteří to myslí ve zlém. Když se podívám na obě strany, řekl bych, že nakonec jsou lidé všude stejní. Všude je přibližně stejný poměr těch zlých k většině těch slušných. Praha má přes milion obyvatel, tak je tu prostě na menším prostoru to stejné procento darebáků víc poznat.

V říjnu vyšlo nové album Hanky Zagorové, na kterém jsi se podílel texty u celé třetiny písniček...

Pozor, to nejsou jen texty! To jsou celé písničky, text i hudba a ve dvou případech i aranže. Jen jedna je upravená chorvatská lidová. Jsem na to patřičně hrdý. Vždycky nabídnu celou písničku. Pro někoho jiného než pro sebe píšu opravdu jen svátečně a i Hance jsem nabízel vždy jen celé písničky. Velmi mě těší, že si vybrala všechny, které jsem jí dosud nabídl. Mám z toho velkou radost. Je to asi můj zatím největší úspěch. Taky mám radost z toho, že na rozdíl od písniček, které si zpívám sám, se tyhle budou hrát v rádiu a uslyší je víc lidí.

Co vás svedlo s Hankou dohromady ?

V devadesátém osmém roce si vybrala do svého alba "Já" moji písničku "Když tě ztrácím", kterou jsem měl hotovou již osm let a byl jsem požádán i o dopsání hudby ke dvěma dalším už hotovým textům Václava Kopty a Zdeňka Borovce. Pak jsem jí nabídnul i další písničky, které tak průběžně píšu a nedělám si naděje, jestli vyjdou nebo nevyjdou na CD. Moc jsem nepočítal, že si je vezme. Každý má totiž různé představy a já, když něco napíšu, tak už to nechci moc měnit a strašně nerad dělám ústupky. Když mi někdo řekne, že se mu písnička líbí, ale že musím škrtnout čtvrtou sloku, udělat úpravy v první a druhé, změnit hudbu atd., tak už toho z té písničky moc nezbyde.

A takhle chtěla mrzačit tvoje písničky i Hanka Zagorová ?

Ale kdepak. Měli jsme samozřejmě spoustu tvůrčích diskusí, při kterých jsem byl občas i trochu divočejší, ale Hanka se tomu spíš smála a říkala, že to je správně, že autor se má bít o každý takt, o každé slovo. Písničky se jí líbily a zůstaly na tom novém albu "Hanka" téměř přesně takové, jaké jsem je vymyslel. Hlavně jsem rád, že se jí i dobře zpívají, což je nesmírně důležité.

Kromě spolupráce s Hankou Zagorovou máš na kontě i zpívání s Danem Hůlkou, Petrem Kotvaldem či podíl na muzikálu Monte Cristo. Co další plány a ambice ?

Chtěl bych víc dostat mezi lidi svoje další písničky. Jako to dělám třeba na koncertech v Hájku. Je to ale těžké. Spousta mých písniček se nikdy nedostane na desky, nebudou na ně reklamy na billboardech, promo akce, fan kluby, titulní strany časopisů a dennodenní opakování v rádiích. Aby mě hudba uživila, musím stíhat spoustu různých věcí. Studiové nahrávky, aranžování, hudební režie, sbory, psaní, zpívání. Baví mě to a dělám to rád, ale vždycky říkám, že písnička je kulturní nadhodnota. Celé to snažení je takové pomíjivé. Proti jiným povoláním je to spíše zábava. Když je zle, lidé nepotřebují k životu písničku, ale chleba, vodu, slunce a vzduch. Koho zajímá, že jsem napsaný někde malinkými písmenky vzadu jako autor...? To ale neznamená, že bych to kvůli tomu měl vzdát. Chci prostě jen hrát a zpívat své písničky, i ty které nemají šanci na zlaté či platinové desky.

Proč nemají šanci?

Jsou prostě ... jiné. Kdo přijde na koncert, ten to pochopí. I kdybych sehnal sponzory a rozjel velkou kampaň, tak bych si nepomohl. Jsou písničky, které reklama neprodá. Spíš jim ještě uškodí. Lidem lze pomocí médií nacpat do hlavy ledacos, ale pokud má mít něco hlubší a trvalejší hodnotu, tak by to nemělo přicházet mezi lidi tak, že začnou vířit bubny, troubit trumpety a na všech billboardech se objeví stejná fotka. Ti lidé si to musí umět najít sami. Já vím, je uspěchaná doba a na hledání nemáme čas. Podle toho to také vypadá.

Tak proto jsou všechny tvoje písničky zdarma ke stažení na internetu...

Když jsem vydal své první CD, tak jsem neměl vůbec žádnou propagaci. Žádné plakáty, žádné časopisy, které by o něm psaly. Lidé si ho mezi sebou kopírují sami, v obchodě ho stejně nedostanou. Jiní proti tomu bojují a na internet dávají maximálně své krátké ukázky. Já jsem tam dal všechny písničky celé. Jsem rád, že je lidé poslouchají, to je hlavní. Autorství mi pro komerční použití nikdo neukradne, od loňska jsem členem OSA (Ochranný svaz autorský - svého druhu patentový úřad - pozn. red.).

Do jakého žánru či stylu tvoje písničky vlastně patří?

Sám je kolikrát neumím pořádně zařadit. V mládí se mi hodně líbil pop, hvězdy 80.let. Pak jsem zjistil, že se mi celkem daří psát i písničky podobné lidovkám a přišel jsem jim na chuť. Některé mé texty a skladby by se daly označit za balady, někdo říká, že část má blízko i k folku. K tomu možná svádí to, že je hraju sám nebo s malou kapelou, i když jsou připravené a aranžované pro velké orchestry a sbory, včetně profesionálního zpracování. To jim zatím nemohu dopřát. Všechno děláme tak nějak "samo domo" s přáteli a sem tam ze sponzorských peněz od kamarádů.

Kde bereš stále novou inspiraci ?

Možná je to tím, že jsem pořád zamilovaný. To je asi nejsilnější pramen. Jinak nevím, kde se to bere. Najednou je tu múza a za chvíli může být pryč. Mám spousty papírků s útržky textů a nahrané kousky melodií, sledy akordů. Z některých vzniknou písničky hned, jiné čekají třeba léta na dopsání, jiné se nedočkají vůbec. Napadají mě i tam, kde bych to vůbec nečekal. Někdy jsou ty nápady veselé (ty dávám hlavně do básniček), jindy spíše smutné.

Na jakých nečekaných místech se potkáváš s múzami ?

Nedávno jsem třeba byl v noci nakupovat v Tescu. Bylo mi zle, byl jsem nemocný, ale musel jsem nakoupit, protože měli přijet příbuzní. Chodil jsem tam mezi těmi regály a najednou jsem si začal pro sebe mumlat až se z té horečky vynořila sloka:

Možná z toho někdy vznikne písnička, jak jsme nešťastní z toho, že věci, které bychom sobě nebo někomu moc chtěli koupit v žádných regálech nejsou, ani před Vánocemi. Nebo tady v bloku, to mám ze včerejška. Byl jsem se zase podívat na Monte Cristo a najednou to přišlo... (bere do ruky kytaru a notuje)

Tvůj butovický soused a skladatel Semaforu Ferdinand Havlík nedávno v rozhovoru pro STOP řekl, že těžké doby, třeba i ty nesvobodné, burcují umělce k výkonům s mimořádně silným nábojem a myšlenkou. Ty můžeš srovnat dobu před listopadem 1989 s devadesátými lety a možná už i trochu změněnou atmosféru po zářijových událostech v Americe. Jak vnímáš tato období ?

(dlouhé zamyšlení, prsty stále ještě jezdí po strunách, hluboký povzdech...)

Těžká otázka... zvláště z muzikantského úhlu pohledu. Před revolucí se svým způsobem žilo líp. Když tvůj život někdo dotoval a ty sis k tomu ještě přivydělával, tak se dalo docela dobře řádit a užívat si. Možná muzikantům ten veselý život i leckdo záviděl. Člověk nemusel mít moc velké obavy o živobytí. Od roku 1989 už ty obavy máme. Najednou musíme všichni přidat, musíme se umět otáčet, musíme si umět utahovat opasky a mít ostré lokty. Kdo dnes neprodá, co umí, tak to nemusí ani dělat. Je to dobré k tomu, že nás to učí něco vydržet. Rostlina, která vyroste z nějaké pukliny ve skále, asi má velkou chuť k životu.

Na druhou stranu mě děsí, že člověk ze sebe musí udělat tvrdého obchodníka. Čím je tvrdší, tím je úspěšnější. Ale kam se pak poděje to, co chceš rozdávat lidem jako muzikant? Co nějaký cit, duše, srdce na dlani? Kdo dnes chodí s otevřenou duší, tomu do ní nafouká.

To zní dost pesimisticky od takového rozdavače dobré nálady...

Mě se prostě nelíbí na dnešku spousta věcí. Nelíbí se mi, že lidé bez talentu sklízí úspěch a druzí je obdivují ani neví proč, že se tleská vtipům, ve kterých není skoro žádný humor, že se prodávají písničky, které nedosahují ani poloviční kvality a vnitřní krásy těch dřívějších. Jako by to bylo celé naruby. Za vším jsou cítit více peníze než jiné hodnoty. Není málo lidí, kteří to neumí překonat a hledají únik v různých nouzových východech jako jsou drogy nebo alkohol.

Svoboda je jako hodnota málo ?

V jedné písničce zpívám: "Valaši, Valaši, svobodu nemáte. A kdybyste měli, co s ňú naděláte?" Dnes máme určitě mnohem více svobody a já si jí nesmírně vážím. Rozhodně jsem předchozími slovy nemyslel, že to bylo předtím ve všem lepší než teď. Právě naopak. Svobodu máme úžasnou, jen se s ní musíme naučit zacházet. K čemu je svoboda národu, který se sám nechá pořád někam vést? Mnozí lidé by byli nejradši, kdyby to měl zase někdo pod palcem. Všechno by bylo nachystané, nikdo by se nemusel o nic starat ani snažit. Ale to už jsme tu měli. Ovšem i za těch dob byli lidé, kteří, ač zavření v lágru, v sobě měli víc vnitřní svobody než ti na druhé straně plotu. Žádnou epochu není možné hodnotit jen černobíle.

Jaká epocha nám začala 11. zářím ?

Nikdy jsem moc nevěřil různým katastrofickým předpovědím a proroctvím. Po tom, co se stalo v Americe, i po tom, co následovalo pak, na mě však dosedl zvláštní pocit. Podvědomě cítím tu propast nepochopení mezi námi a těmi druhými. Jde z toho strach a nikdo neví, co bude. Asi je to poznat i na tomhle rozhovoru, ale na tvorbě muzikantů zatím moc ne. Zatím všichni hrajeme a zpíváme, jako by se nechumelilo. Pevně doufám, že lidstvo už je natolik moudré, aby si z této situace vzalo ponaučení a dopadlo to dobře. Přál bych si to už kvůli tomu našemu malému.

Jiří Březík - nar. 4.12. 1966

Pochází z Hvozdné na Valašsku. Vystudoval gymnázium ve Zlíně a studoval i na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. V dětských letech hrál na lesní roh, jako samouk se naučil hrát na kytaru, klavír a jiné nástroje. Jeho písně zahrnují oblast středního proudu. Komponuje i pro známé osobnosti populární hudby. V roce 1999 vydal vlastní album pod názvem "Mé první CD". Zvláštní kapitolou jeho tvorby jsou "valašské balady" inspirované historií a geniem loci Valašska. Každý rok pořádá v rodné obci letní koncert "Ve Hvozdné na rybníku u Juříků zpívá Jura Březíků". Do Prahy se přistěhoval v 25 letech jako domovník do paneláku, kde se sešel i se sousedem Jánem Zákopčaníkem. Má dva syny, Adama (12,5 roku) a Šimona, který se narodil letos v březnu. Manželka Ludmila je s ním nyní na mateřské dovolené.

Počátkem prosince slaví Jirka Březík své kulaté narozeniny. Jako překvapení a dárek mu jeho přátelé připravili zbrusu nové internetové stránky na nové adrese. Sám se to dozví asi až ve chvíli, kdy vytáhne tento STOP ze schránky. I na nových stránkách budou zdarma ke stažení jeho písničky.

Čtenářská soutěž o tři nová CD Hany Zagorové

V říjnu vyšlo Haně Zagorové po čase zase nové CD "Hanka" a novináři se jí ptali, jestli je těžké dnes najít autora, který by se trefil do její duše. "To není tak, že by se autor snažil strefovat do mé duše. Bývá to přesně naopak. On napíše text svého života a jde o to, jestli se já vcítím do jeho pocitů. Málokdy ovlivňuji autora, protože už tím, že ho oslovím, vím, jaký je, znám už jeho pero a dovedu si představit, jaký bude text. Například Pavel Žák byl báječný, jeho texty se zpívaly nádherně. Teď v poslední době píše opravdu překrásné texty Jirka Březík, velmi mně blízké, myšlenkou i slovníkem," odpověděla a dodala: "Moc se těším na koncert v pražské Lucerně, který bude 17.prosince. Chtěla bych tam album "Hanka" představit trochu jinak. Vystoupí zde totiž po mém boku - a to nebývá obvyklé - i autoři, kteří se na desce podíleli. Pozvu na pódium Michala Davida, Jirku Březíka, Vaša Patejdla a Maxe Menšíka, kteří si se mnou zazpívají."

Pro čtenáře STOPu jsme spolu s vydavatelstvím Multisonic připravili malou předvánoční soutěž právě o nová alba Hanky Zagorové. Získají je tři vylosovaní čtenáři, kteří nám zašlou do redakce (adresa viz tiráž na str. 3) správnou odpověď na soutěžní úkol buď na kupónu nebo prostřednictvím našich internetových stránek http://www.p13.cz/stop. Uzávěrka soutěže je v pondělí 17.prosince, ceny výhercům předá osobně Jirka Březík. Ještě napovíme, že vám může pomoci, mrknete-li se na webové stránky http://www.hanazagorova.cz.

Soutěžní úkol: Jmenujte alespoň dvě písničky z alba "Hanka", které jsou dílem Jiřího Březíka.

-plk-