Je obyčejné podzimní ráno a pro Andreu, učitelku základní školy začíná další pracovní den. Naposledy přemítá, co svým prvňáčkům řekne na téma "Životní prostředí". Potom ji však napadne příběh jejich kamarádek Pavlíny a Moniky. "To by byl dobrý příklad", řekla si pro sebe Andrea. A začíná první hodina. Hned v úvodu vyprávění paní učitelky děti zpozorní a napjatě poslouchají.

Země si už nedovede sama poradit. Rozpínavost člověka ji zničila tak, že lidé musí vše dát opět do původního stavu. Je na čase podívat se kolem sebe a začít jednat. A tak si poslechněte příběh, kde svědomí a dobré srdce svedlo vítězný boj proti lidské lhostejnosti.

Monika je úplně obyčejná žena žijící v centru Prahy. Má byt přímo u rušné ulice, dobré zaměstnání. Jako každému z nás ji přijde samozřejmé, že nakupuje plastové lahve a denně má k dostání vše, co potřebuje. Nedávno ale potkala svou starou přítelkyni. Nestačila se divit její proměně. Z bývalé spolužačky se stal někdo úplně jiný. Na první pohled vypadala spokojeně a vyrovnaně. Za pár dní už obě přítelkyně popíjely kávu u Pavlíny doma a zjišťovaly, co je nového.

Monika se po kuchyni zvědavě rozhlížela. Její oči stále přitahoval pohled na hnědou skříňku přímo u podlahy, kde ji upoutaly čtyři odpadkové koše. Pavlína otevřela skříň a Moniku hned poučila: "Do každého koše dávám něco jiného. Podívej na ty hvězdičky. Do modré patří papír, do žluté plasty. V zelené je sklo a v šedé ostatní odpad." Monika vstřebávala nově získané informace. Tohle téma ji zajímalo. Po chvíli mlčení se zeptala: "Proč má koš na sklo jiný tvar než ty ostatní?" Pavlína nečekala s odpovědí, protože věděla, že Monika je na dobré cestě: "Sklo je sice odpad, který se třídí do barevných popelnic, ale já do tohoto koše láhve pouze odkládám. Jednou za čas je všechny odnesu do sběrny, která je nedaleko." "Proč si s tím dáváš takovou práci?" divila se Monika. "Proč? To se hned dozvíš! Pojď se mnou..."

Pavlína vedla Moniku sídlištěm až na jeho okraj. Hned po pár krocích si Monika všimla, že se jí dýchá mnohem lépe. "Jak se to tu vlastně jmenuje?" zeptala se nakonec. Pavlína věděla, že ji zaujal pohled na potok, který protékal remízkem a loukou s stáčel se do nedohledna. Schválně ale řekla: "Sídliště se jmenuje Velká Ohrada," odmlčela se a pokračovala hned, jak se Pavlína snažila svou otázku upřesnit. "...A kopcům před tebou říkáme Prokopák, ale na mapě jsou pod názvem Prokopské údolí." Kamarádky sešly k potoku a posadily se do trávy. Byl nádherný letní den. Všude okolo kvetlo vše, co jen mohlo, létali motýli a bzučely včely. Pavlína pozorovala, jak Monika vnímala šumění vody. Když se vrátily domů, pomohla Monika Pavlíně s vynesením recyklovaného odpadu do barevných popelnic. Ještě si na chvilku v klidu sedly a Monika začala: "Pavlíno, už jsem ti říkala, že naše firma přesídluje na Zličín?" "Ano, to už jsi mi jednou říkala." Pavlína doufala, že kamarádka uvažuje o koupi uvolněného bytu v protějším domě. "Víš, myslela jsem, že kdybych se přestěhovala, budu to mít do práce blíž." "To ano, a také budeš dýchat lepší vzduch, můžeš chodit do přírody, kdy se ti zachce a jestli začneš recyklovat odpad, přispěješ k zachování těch nádherných míst, které jsme dnes navštívily!" utvrzovala Moniku Pavlína. "Máš pravdu, tak dobrá!" zakončila Monika.

A to byl příběh o dvou přítelkyních, které chtěly obě pomáhat přírodě. Stačilo málo a Monika si uvědomila, o co mohou lidé zakrátko přijít. Proto doufejme, že podobných příběhů se šťastným koncem bude i nadále přibývat.

Andrea dokončila příběh a ve třídě se ozval bouřlivý potlesk. Věděla, že patří také Monice a Pavlíně. Potěšilo ji, jak děti vnímaly její vyprávění. Měla dobrý pocit, že v nich něco zanechalo. Vždyť právě na těch dětech, které sedí v lavicích, závisí, jestli uchováme přírodu krásnou i pro příští generace.

Potom následovala diskuze, ve které děti uváděly řadu příkladů poškozování přírody, hřišť a malebných zákoutí v Praze 13. Samy navrhovaly, jak by bylo možné předcházet škodám, způsobeným nezodpovědnými obyvateli. Poukazovaly na nepořádek kolem kontejnerů, který zanechávají především dospělí lidé. Rozhodly se, že přispějí k zlepšení situace tím, že budou dohlížet i samy provádět třídění odpadu v domácnostech. Sbíráním víček z plastových lahví přispějí k jejich praktickému využití, zrovna tak sběrem papíru a následnou recyklací pomohou zachovat bohatství našich lesů. Mnozí žáci vyprávěli o umístění modrých, zelených, bílých a žlutých kontejnerů v jejich ulicích, které přistavují Pražské služby pro snadné roztřídění odpadu.

Aby sídliště přestalo být šedivým betonovým městem, musíme se všichni snažit podle svých možností změnit jeho ráz. Nestačí jen vysazovat zeleň a upravovat cestičky, ale především nebýt lhostejní k vandalství, které způsobují sprejeři, narkomani, dospívající mládež nebo lidé venčící psy, kteří po svých miláčcích zanechávají hromádky výkalů na veřejných komunikacích a v parcích. Teprve potom se naše bydliště stane příjemným domovem, kam se budeme rádi vracet.

Lucie Drechselová, 13 let, Velká Ohrada

Práce získala zvláštní prémii Pražských služeb , a.s. v kategorii životní prostředí autorské soutěže STOPu 2001.