Andreo, kde začala Vaše sportovní dráha?
Ve druhé třídě v ZŠ Bronzová. V tu dobu jsem se také poprvé setkala se svým současným trenérem Zbyňkem Urbanem, který začal v této škole vést sportovní kroužek. Zpočátku jsem se věnovala vlastně všem atletickým disciplínám. Zhruba o čtyři roky později začal převažovat zájem o oštěp, vrh koulí a vrh diskem, takže se dá říci, že moje sportovní kariéra se začala rozvíjet právě v té době.

Zpočátku jste reprezentovala základní školu. Jak to bylo dál?
Po zrušení sportovního kroužku v základní škole jsme spolu s bratrem přešli do TJ Sokol Stodůlky, takže asi od roku 1996 závodíme za tento klub.

Zmínila jste se o bratrovi. Znamená to, že nejste v rodině jediným aktivním sportovcem?
K atletice nás vlastně přivedla maminka, která si z atletických disciplín vybrala skok do dálky. Bratr Jaroslav je o dva roky starší než já a věnuje se rovněž oštěpu a jako doplňkový sport si vybral disk. Trénujeme spolu, jezdíme na závody, takže máme možnost si občas poradit. Musím ale přiznat, že poslední slovo má obvykle náš trenér. A doma? Tam je sport každodenní téma.

Každý sportovec si stanoví nějaký cíl. Jaký je ten Váš?
Letošním cílem bylo vyhrát Mistrovství světa dorostu v atletice. To se mi nepodařilo, ale třetí místo mě nijak výrazně nezklamalo. Příští rok se uskuteční mistrovství na Jamajce, kde budu již startovat v kategorii starších, takže to bude samozřejmě i těžší. Chtěla bych uspět a umístit se do pátého místa.

Reprezentujete TJ Sokol Stodůlky. Nechtěla byste přejít do nějakého jiného sportovního klubu se zvučnějším jménem?
Myslím si, že je mi zatím dobře tam, kde jsem. Potom se uvidí. Je pravdou, že přišli zástupci několika klubů, ale mně se líbí ve Stodůlkách. Kromě toho hostuji za prvoligový Spartak Praha 4. Do konce své juniorské sportovní kariéry nechci nic měnit.

Dokážete skloubit sportovní zátěž a studium?
Studuji gymnázium a díky velkému pochopení školy se mi daří stihnou všechno a snad i dobře. Dokonce mi zbývá čas i na kamarády, kino a nějaké koníčky.