Pane řediteli, můžete se v krátkosti představit?
Dvacet let se pohybuji v kultuře jako aktivní umělec. Jsem původně jazzový kytarista, natočil jsem několik desítek cedéček a desek, zatím poslední byla vydána v loňském roce a jmenuje se Tady a teď. Prozatím jsem si ponechal, jako takový malý luxus, koncertní činnost, takže ve volných chvílích vystupuji ještě v jazzových klubech a doufám, že to mé práci bude jedině prospěšné, protože styk s aktivní tvůrčí scénou považuji za dost podstatný faktor při vykonávání funkce ředitele kulturního zařízení, která předpokládá dokonalou orientaci v prostředí, terénu a ve znalosti akcí. Zabýval jsem se také produkční činností a 15 let jsem působil jako lektor pro různé organizace a instituce. Studoval jsem v Praze na současné Ježkově konzervatoři, v Budapešti, absolvoval jsem různé kurzy a studijní semináře v USA, Německu a dalších zemích. Dá se tedy říci, že předchozí práce mi dává možnost vidět, jak se říká, pod pokličku jednotlivých věcí a akcí. Nedílnou součástí práce ředitele příspěvkové organizace je ale také úloha ekonoma a hospodáře. Proto jsem si vzal na pomoc Ing. Jiřího Pešu, o kterém si myslím, že je v oblasti ekonomiky odborníkem na slovo vzatým a zároveň má ke kultuře vřelý vztah.

Nyní bychom si měli říci pár slov o kulturních zařízeních, jejichž jste ředitelem.
Úvodem bych rád opravil názor některých lidí, kteří ředitele Domu kultury Prahy 13 považují za ředitele jenom jednoho zařízení, a to Mlejna. Kulturní zařízení třináctky se však skládá z několika částí: klubů Mlejn a Hájek, Galerie Luka (včetně kurzové činnosti) a v neposlední řadě je to také jakési zastřešení folklórního souboru Lučinka. Toto je nutné si uvědomit především při tvorbě rozpočtu. Takže nejsem ředitelem pouze klubu Mlejn, ale všech vyjmenovaných zařízení.

Jaký je Váš prvořadý úkol?
Vytvořit novou strukturu organizace. Musím připustit, že slovo novou není zcela přesné, protože vlastně žádná předchozí struktura nebyla, takže začínáme, jak se říká, na zelené louce. Jednotliví zaměstnanci neměli jasně formulované smlouvy a kompetence, některé smlouvy jsou neplatné ... Tady musíme začít. Podle nového systému má klub Mlejn, stejně jako ostatní zařízení, od 1. července novou vedoucí paní Marii Navrátilovou, dlouholetou pracovnici a především dramaturgyni folkových a country pořadů, které považuji z dosud probíhajících aktivit za dlouhodobě nejúspěšnější. Jednou z věcí, které jsme si vytkli, byla i skutečnost, že nedojde k interním personálním změnám, odešli pouze bývalý ředitel Ing. Roman Zima a jeho zástupkyně Lenka Dontová.

Změní se tvář a programová náplň jednotlivých zařízení?
Nejlepší bude, pohovoříme-li o nich postupně. Teoreticky nejméně problémovou by se mohla zdát Galerie Luka.
V první řadě si musíme uvědomit, že jsme příspěvková organizace. Proto základní část mého projektu je orientace na naši vlastní činnost. Kultura si na sebe pochopitelně nemůže vydělat úplně, ale je zapotřebí veškerou činnost zefektivnit tak, aby se dnes nezbytné dotace od městské části mohly podle určitého harmonogramu postupně snižovat. Po nástupu do funkce jsem zjistil, že s některými problémy se bude hýbat jen velmi těžko, jinde ale rezervy bijí přímo do očí. Galerie Luka je z kulturního hlediska naprosto bezproblémová, ale z hlediska ekonomického je to skutečný malér. Galerie je kulturní aktivita, kterou samozřejmě mít chceme a budeme, na druhou stranu ji ale vysokými částkami dotujeme z rozpočtu Domu kultury. Důvodem této neradostné situace může být to, že mnozí obyvatelé naší městské části ani nevědí, že tady nějaká prodejní galerie existuje a navíc místo, kde se nachází (objekt bývalých jeslí v ulici U Jezera 2031), není vůbec šťastné. Nevím zdali úplným, ale zcela jistě alespoň částečným řešením by bylo přemístění Galerie Luka na vhodnější místo, což zcela jistě jednoduché nebude. Rád bych se zmínil také o Středisku Luka, které je fyzicky na stejném místě jako Galerie Luka, kde probíhají nejrůznější kurzy. Obsazení lektory je na tak vysoké úrovni, že zájemci za nimi dojíždějí i z jiných částí Prahy. Tuto činnost bych po ekonomické strance hodnotil za nejméně problémovou.

Jak to v budoucnu bude vypadat s Klubem Hájek?
Horní část objektu, kde se Klub Hájek nachází, je určena aktivitám Trigonu, dolní (sál, foyer a přilehlá zahrada) slouží ke kulturnímu využití. Budova je sice nová, přesto je po stránce klimatizace, topení .... nevyhovující. Musíme ale vycházet z toho, co máme, protože finanční prostředky na nějaké radikální řešení asi hned tak mít nebudeme. Budeme-li hovořit o programu, vedoucí Lenka Daněčková dobře pokrývá úlohu menšinových žánrů (např. divadlo jednoho herce, pořady pro děti, folkové a jazzové koncerty, koncerty vážné hudby ...). Ani Hájek si však zatím na sebe nevydělá. Budeme proto hledat rezervy v reklamě, v komerčních pronájmech a v neposlední řadě získávat prostřednictvím občanských sdružení granty. Jinými slovy chci říci, že v Hájku se konají krásná představení, která jsou i mně velice blízká, nicméně návštěvnost není vždy taková, aby tento klub mohl fungovat bez dotací.
Závěrem bychom se měli zmínit o aktivitách Klubu Mlejn, který si za 13 let svého trvání našel své diváky a pravidelné návštěvníky, a to nejen z naší městské části.
V Klubu Mlejn postupně vykrystalizovaly čtyři typy scén. Na prvním místě bych uvedl divadelní scénu, jejíž dramaturgii zajišťuje paní Markéta Hoskovcová, která je zaměřena ve větší míře na alternativní divadlo. Z uměleckého hlediska je to naprosto jedinečná záležitost a troufnu si říci, že nejen v celopražském, ale v celorepublikovém významu. Dost možná přesahujícím naše hranice. Má zde stálé sídlo a domovskou scénu divadelní soubor Buchty a loutky, což je špičkový soubor s mezinárodním renomé. Díky skvělé dramaturgii mají diváci možnost shlédnout naprosto ojedinělá představení na skutečně nejvyšší úrovni. Vzhledem k tomu, že se jedná o poněkud alternativní část divadelní scény, která oslovuje jen určitou část publika, trochu mi tady z hlediska divadla schází komerčnější pořady zaměřené na širší publikum.
Dále je to dětské divadlo. I to je na vynikající úrovni. Protože se snažíme výši vstupného držet na nejspodnější hranici (aby nevznikal určitý sociální problém) je pro nás tato aktivita prodělečná. Nemůžeme mít však na zřeteli pouze ekonomické aspekty. Všichni víme, že divadlo pro děti je především bohatý vklad do budoucnosti naší společnosti.
Folková a country scéna má ve Mlejně dlouholetou tradici, a to díky obrovskému nasazení dramaturgyně těchto pořadů paní Marie Navrátilové. Dalo by se říci, že za dobu jejího působení se z tohoto klubu stala jakási Mekka umělců těchto žánrů. Tato scéna zde má velké intelektuální zázemí. Je škoda, že o zázemí materiálním v superlativech rozhodně hovořit nemůžeme.
Další aktivitou je rocková hudba a tady vidím největší problém nejen já, ale i obyvatelé třináctky. Spočívá v tom, že na této scéně byl termín rock a rocková hudba postupem času zdeformován v jakýsi underground (umělecké hnutí protestující proti konformitě, oficiální kultuře) nebo punk (hnutí mládeže formující se v 70. letech v USA a Velké Británii jako generační protest, vyznačující se záměrnou primitivností, drsností a agresivitou)a to přímo souvisí s tím, jaká sociální skupina (a nemyslím to negativně) posluchačů představení navštěvuje. Koncert, na který se jezdí vyřádit mládež z celé Prahy a mnohdy i okolí, podle mého názoru v žádném případě nepatří do městského kulturního zařízení. Součástí této scény je mnohdy laxní přístup k drogám, alkoholu a jiným negativním jevům. Nechci hodnotit jednotlivé lidi, jsou to "naše děti". Toto říkám jako pedagog, ne jako otec, protože kdyby se takto začala chovat moje dcera, byl by to pro mě důvod k radikálním krokům. Řeknu to poněkud tvrdě, ale je to hnus a nebudeme nadále tolerovat, aby Dům kultury Prahy 13 byl polem nebo prostorem, kde tato část mládeže má své zázemí, to bychom se brzy stali "žumpou" Prahy. Chci řídit takové kulturní zařízení, které bude ku prospěchu městské části a především jejích obyvatel. Na změnu interiéru máme nejen málo času, ale také omezené finanční prostředky. Nicméně se budeme snažit, aby návštěvníci Domu kultury MČ Praha 13 a Klubu Mlejn našli takové prostředí a pořady, které jsou v souladu s celkovou koncepcí vedení městské části.

Pakliže se Vám toto podaří, co mladé generaci nabídnete?
To, že změníme věci, které se nám nelíbí, samozřejmě ještě neznamená, že z toho zpátky uděláme komunistický "kulturák" 80. let. Hezké ponecháme a vytvoříme takové prostředí, které přiláká lidi všech generací. Zásadně se změní přístup personálu a provozovatelů restauračního zařízení tak, aby mělo slušnou úroveň. To ale neznamená, že zde nebudou mladí lidé. A program? Rockové koncerty pochopitelně budou, nevylučujeme, že zařadíme i koncerty stejných nebo podobných žánrů jako doposud. Rozdíl bude v tom, že koncerty budeme pořádat my, nikoli subjekty, které to měly v pronájmu. Pořadatelská služba a zajištění bude naše, takže naše bude i odpovědnost za pořádek, a to nejen v klubu, ale i za jeho zdmi. Proto jsem navázal intenzivní spolupráci s řediteli Městské i republikové policie. Podotýkám, že nové vedení se nepovažuje za likvidátora rocku ve Mlejně. Chceme jen nabídnout širší spektrum hudby, která oslovuje nejen generaci náctiletých. Rocková hudba zde bude mít i nadále prostor.

Co řeknete závěrem?
Vzhledem k tomu, že bychom rádi k nejrůznějším aktivitám časem využívali i zahradu, rád bych požádal o určitou toleranci. Občas se stane, že nějaký program může být hlučnější. Nicméně hudba patří ke kultuře a také k setkávání lidí. Možná, že tyto aktivity pomohou prolomit určitou anonimitu, která na všech sídlištích stále ještě panuje. Byl bych rád, kdyby kvalitní hudbu mohli občané poslouchat nejen večer v klubu, ale třeba v neděli odpoledne na jeho zahradě. Zkrátka, práce nás čeká dost a dost. O tom, jak se nám daří naše cíle plnit, se ostatně budou moci návštěvníci našich kulturních zařízení přesvědčit sami