V roce 1960 absolvoval Divadelní fakultu AMU, přijal nabídku Divadla Na zábradlí, kde prožil plných 33 let, posledních několik sezón trvale spolupracuje s Hudebním divadlem V Karlíně. Jak ve filmu, tak v divadle vytvořil celou řadu nejrůznějších postav. Kdo? Herec a usměvavý sympaťák Jan Přeučil.

Moji rodiče byli velicí ochotníci, strýček Jan Přeučil byl majitelem kina Bruska čili herectví v rodině bylo a určité talentové dispozice jsem asi převzal. Ovšem fakt je ten, že když už nějaký talent je, musí se rozvíjet. Na jevišti vše vypadá velice hladce, jako že se v podstatě nic moc neděje, ale ona to není pravda. Herectví je dřina, soužení, někdy i utrpení než je výsledek takový, jaký ho vnímá divák. Víte, já se skláním před každou profesí, která je vykonávána s velkým Pé, ať je to dokonalý řemeslník, filosof nebo lékař. Každá práce vykonávaná s láskou je nádherná. Já jsem se k té své dostával velmi složitě, mám ji nesmírně rád a je pro mě v podstatě vším a celý svůj život této profesi nějakým způsobem přizpůsobuji.

Většinou ztvárňujete muže na šikmé ploše

Je pravda, že jsem tak trošku zaškatulkován, ale musím přiznat, že muže na šikmé ploše hraji rád. Nikdo není jenom dobrý nebo naopak a je zajímavé v těch postavách hledat, v čem ten člověk je zvláštní, zajímavý, kde má dobré prvky charakteru. Na hereckém umění je dráždivé tyto prvky a momenty vytahovat a charakter postav tímto způsobem skládat.

Diváci Vás znají nejen z divadla, ale také z filmů. Co upřednostňujete?

Pro herce je podstatné divadlo, to je taková herecká laboratoř, ale nevyhýbám se žádné práci. Ať je to ve filmu, dabingu, práce pro děti nebo pedagogická činnost. Každé odvětví má svou náročnost. Divadlo, to je ale živý kontakt s divákem a to je neopakovatelné.

S naší městskou částí Vás nespojují jen vystoupení v Hájku.

To je pravda. Nedávno jsem zde byl s kolegyní Hruškovou a hráli jsme loutkový muzikál Šípková Růženka, což byla vlastně taková předpremiéra. Navíc jsme s kolegy Čenským a Lábusem takovými duchovními otci zdejšího dramatického kroužku HESTUM. Když nám čas dovolí, sledujeme, jak děti pracují, jak se zdokonalují a myslím si, že je to fajn. Dnešní doba je dobou šancí a záleží na každém, jak je uchopí.

Je o Vás známo, že často a rád nakupujete klobouky...

Já jsem "kloboukový typ" v tom nejlepším slova smyslu, to je pravda. Klobouky mám rád a nějak už ke mně patří. Je to určitá moje slabost. Klobouk je nádherná věc. Mně se líbí jedna věta, kterou nám dala do vínku paní profesorka zeměpisu na střední škole. "S kloboukem v ruce projdeš celým světem" a to je myslím velmi výstižné.

Kdybyste mohl vyslovit tři přání. Jaká by byla?

Všem, kteří jsme tu "malou chvilku" na světě, bych přál především zdraví, abychom se uměli usmívat a uměli si odpouštět a byli tolerantní a za třetí, abychom si vážili lásky.