"Začalo to v prosinci roku 2000, kdy jsme se poprvé dozvěděli o možnosti účasti na zájezdu do Velké Británie. Nastalo škemrání žáčků u rodičů a poté se šťastní majitelé čerstvě vyplněných závazných přihlášek hromadili u dveří sborovny Základní školy Mládí. Dny utíkaly rychleji než křečíci džungarští a najednou tu byla netrpělivě očekávaná středa 28. března - den odjezdu do jedné ze čtyř zemí Spojeného království, tedy do Anglie."
"Už od začátku jsem tušila, že to bude jeden z mých nejhezčích výletů. Poslední noc jsem skoro nespala, protože jsem myslela na to, jak to tam všechno dopadne. Cesta trvala dlouho, přes Německo, Lucembursko, Belgii a Francii. Ve čtvrtek, 29.3. jsme v brzkých ranních hodinách přijeli do přístavu Calais ve Francii. Vše bylo bez problémů, a tak jsme byli za svítání na trajektu. Bylo to tam nádherné, samé obchody a bary, herny atd. Na palubě jsme mohli být jen na zádi, protože na přídi foukal hrozný vítr a pršelo. Cesta nebyla dlouhá, jen něco přes hodinu, a tak nám rychle utekla. Ještě jsme si vyfotili křídové útesy Anglie a už se zase jelo."
"Přibližně za hodinu a půl jsme vystoupili ve Windsoru. Prohlédli jsme si středověký hrad Windsor Castle, viděli jsme dům, jehož stěny jsou minimálně o 20° vychýleny od pravého úhlu. A vedle tohoto domu je nejkratší ulice v Anglii, která měří 16 metrů. Touto ulicí jsme se také prošli, avšak s obavou, že se na nás ten dům zřítí. Došli jsme až do Etonu, k soukromé chlapecké škole Eton College, kde studoval i princ William a kde nyní studuje princ Henry."
"Poté míříme do Oxfordu. Ze všeho nejdříve jsme šli na vyhlídkovou věž, ze které byl vidět snad celý Oxford. Prošli jsme kolem nejznámějších oxfordských budov. Přírodopisné muzeum bylo také velmi zajímavé, až ty všechny kostry a zkameněliny mrazily v zádech."
"Večer jsme se setkali s rodinami. Dostali jsme rodinu s dvěma dětmi. Chlapec Tony si dával velký pozor na účes, takže měl vždy na hlavě nejméně 2 kg gelu. Jejich dcera se nám zase smála, že neumíme rozsvěcet a zhasínat s místními podivnými vypínači... Najednou mě moc rozbolel zub, a tak, ačkoli mi večeře velmi chutnala, slušně jsem chtěl požádat, jestli bych mohl večeři nechat, že mě bolí zub. Ale nějak jsem se zakoktal, takže mi nikdo vůbec nic nerozuměl. Naštěstí se zezadu přiřítil Honza vyzbrojený slovníkem a zachránil situaci... Nevím, co si o mně v rodině mysleli, jestli mi se zubem uvěřili, ale asi moc ne. Druhý den mě už totiž zub nebolel a večeři, která obsahovala hranolky, fazole, řízky, jsem celou snědl. Ale první den, když byla zelenina, jsem nemohl jíst."
"Druhý den jsme navštívili rodný dům Williama Shakespeara ve Stratfordu nad Avonou, krásný hrad Warwick Castle a ve vesničce Bourton on the Water jsme si prohlédli kamenný model této vesnice."
"Já jsem v životě neviděla krásnější hrad než tento. Měli jsme asi dvě hodiny na prohlídku a to jsme ani nestíhali. Jedna zahrada zvaná‚ Victorian Rose Garden' byla opravdu překrásná. A kdybyste viděli ty pávy, žasli byste údivem. Vůbec se mi nechtělo jet pryč, ale musela jsem."
"Po noci strávené opět v rodinách vyrážíme do posledního plánovaného místa našeho zájezdu - do Londýna. Hned od autobusu jdeme vystát frontu na London Eye (vyhlídkové kolo 135 metrů vysoké). Ale stojí to za to!!! Byl to úžasný pohled na celý Londýn! Kolo se otočí jednou dokola asi za půl hodiny a za tu dobu všichni stačí vyfotit Big Ben i budovy parlamentu a další pamětihodnosti."
"Naším dalším cílem je Tower Bridge. Abychom se k němu dostali rychleji, svezli jsme se v dvojposchoďovém autobuse. Po nákupu potravin na cestu domů jsme se vydali vlakem do Greenwich. Přešli jsme nultý poledník a ocitli se na západní polokouli. Bylo to zajímavé a mě jen mrzí, že nemohu jezdit do Anglie častěji."