ŽIJÍ MEZI NÁMI

Konečně je tu jaro a nastala vhodná chvíle poohlédnout se za zimou. Na tom jsme se shodli s Jitkou Dosoudilovou, naší spoluobčankou, která reprezentuje naši republiku na lyžařských soutěžích pro zrakově postižené.

Jak jste se dostala k lyžování a co pro vás znamenala loňská lyžařská sezóna?

Lyžuji již od svých čtyř let, kdy mě k lyžím přivedli rodiče, kteří byli také mými prvními traséry. Nyní soutěžím za Svaz zrakově postižených sportovců. Právě skončená lyžařská sezóna pro mně znamenala mnoho zážitků a nových zkušeností, protože jsem se poprvé dostala do užší reprezentace našeho lyžařského týmu a zúčastnila jsme se šesti zahraničních soutěží, a to závodů Evropského poháru v Pitztaalu (Rakousko), kde jsem získala 2 stříbrné a 1 bronzovou medaili, a v Koralpe (Rakousko), kde jsem vybojovala zlatou. Na závodech Světového poháru v Obersachsenu ve Švýcarsku jsem obsadila jedno druhé a jedno třetí místo a ve Spojených státech v Salt Lake City jsem získala 2 bronzové medaile. V Evropském poháru jsem se celkově umístila dvakrát na třetím a jednou na druhém místě. Na Mistrovství republiky, které se jelo v Aigenu jsem skončila jednou druhá a jednou třetí.

Mohla byste čtenářům přiblížit průběh závodu?

Soutěžní den začíná prohlídkou trati, která spočívá v tom, že si pomalu celou trasu projedeme. Nesmíme jet rychle, protože jinak by nám hrozila diskvalifikace. Trasér (vodič) jede se mnou a upozorňuje mě na záludnosti a kritická místa trati a říká mi, jakým způsobem mě bude na problémy upozorňovat.

Potom má organizátor zhruba půl hodiny na údržbu trati. Tady nastupuje takzvané "ručkomando", což jsou dobrovolníci, kteří lopatami urovnávají rýhy způsobené například vozíčkáři. Když je údržba hotova, začíná vlastní závod. Trasér startuje zároveň se mnou a jede asi tak deset metrů přede mnou.

Lyžování je zimní sport. V čem spočívá vaše letní příprava.

Letní trénink je spíše individuální, i když na konci srpna míváme soustředění, které zahrnuje téměř všechny letní sporty včetně běhu, cyklistiky, plavání a samozřejmě posilování. Já osobně se přes léto věnuji hodně kolu a kolečkovým bruslím, což mě moc baví. Chodím také do posilovny a plavat. Výborným tréninkem jsou i schody - pětkrát páté patro už znamená pěknou zátěž.

Jak jde dohromady závodění a studium?

Jsem teď v maturitním ročníku na Obchodní akademii pro zrakově postižené. Musím poděkovat vedení školy, že mě na závody uvolňuje, protože bez této podpory bych nemohla závodit. Po maturitě bych se chtěla věnovat studiu jazyků, protože mě to baví. Už teď se učím angličtinu, francouzštinu a němčinu.

Jaký je váš největší cíl pro příští sezónu?

Vrcholem příští sezóny a mým největším cílem je paralympiáda, která se bude konat v roce 2002 v Salt Lake City v USA. Na stejném místě se nedávno jel Světový pohár, takže pokud se tam dostanu, pojedu v podmínkách, které mi nebudou úplně cizí.

Účast je samozřejmě podmíněna výsledky. Je to však také otázka peněz, jelikož svaz je schopen financovat jen část nákladů, které nejsou malé. Uvítala bych proto pomoc sponzorů.

Kterého úspěchu si v loňské sezóně ceníte nejvíce?

Nejlepší výkon jsem podala při závodech Evropského poháru v Koralpe, kde jsem získala zlatou medaili. Velmi si také cením dvou bronzových medailí ze závodů Světového poháru v Salt Lake City v USA, kde se jely všechny závody, to znamená sjezd, který mám nejraději, super G, což je kratší trať s více brankami, obří slalom a slalom.

Přejeme Jitce hodně úspěchů v závodním lyžování a také při blížící se maturitě.