Když jsem se v únorovém čísle zmínil o tom, že v letošním roce bude věnována zvýšená pozornost juniorům, musím seznámit čtenáře s praktickou stránkou této činnosti policie. Naše práce se odvíjí ve dvou základních rovinách. Tou první je prevence. Není v naší činnosti žádnou novinkou, nicméně letos chceme o této části naší práce více informovat.

Prevenci provádíme jednak formou přednáškovou a vzdělávací, jednak formou opatření přijímaných ke snížení rizik kontaktu dětí a mládeže s kriminálně závadovým prostředím. Od začátku roku připravili naši policisté pro školáky z Prahy 5 a Prahy 13 tři besedy spojené se zajímavými ukázkami a s prohlídkou exponátů v Muzeu Policie ČR Na Karlově. Dvě besedy se uskutečnily také pro středoškolské studenty. V úzké spolupráci s oddělením sociální prevence odboru sociální péče se uskutečnily na školách besedy s policisty místních oddělení. S laskavým svolením vedení škol se tyto besedy protáhly na dvojnásobek původně stanoveného času. Děti se atraktivní formou bez nějakého zastrašování seznámily s možným nebezpečím a s návodem jak mu čelit. V rámci našich možností jsme po dohodě schopni uspokojit i další požadavky vedení škol. Zatím velmi neprobádanou oblastí je přímá spolupráce s rodiči dětí. Naskýtá se tady možnost spolupráce přes uvedená oddělení sociální prevence, ale většinou se jedná o případy dětí a mladistvých, kteří již jsou evidovanými klienty těchto oddělení. V mnoha případech by se při včasném a třeba i neformálním dotazu rodičů u policie dalo předejít potenciálnímu nebezpečí zatažení dětí do delikventního jednání, a to jak v rolích jeho obětí, tak jeho pachatelů. Nechceme suplovat jiné orgány, ale při jednom z našich oddělení kriminální policie pracují zkušení detektivové, kteří se delikventním jednáním dětí a mládeže kvalifikovaně zabývají a dokáží rodičům poradit jak tomuto nebezpečí předejít. Ve většině případů se však rodiče s policií spojí až v případě pořádného maléru, přestože jim určité náznaky byly zřejmé již dříve. Tady pak obvykle nastupuje druhá rovina naší činnosti, a to je represivní složka naší práce.

Pro ilustraci jen pár příkladů nejčerstvějších: na základě práce našeho kriminalisty je v současné době vazebně stíhán sedmnáctiletý pachatel mnoha ozbrojených loupežných přepadení, další stejně starý pachatel za použití surového bití a pohrůžky nožem oloupil patnáctiletou dívku o mobilní telefon a do třetice opět sedmnáctiletý pachatel s ještě o rok mladšími kumpány vtrhli do bytu, kde surově a bezdůvodně zbili svého vrstevníka. Mnoho dalších případů by mohlo v tomto výčtu následovat, ale úmyslně tomu tak nebude. Nás policisty totiž děsí jedna věc. Takovéto příběhy, pokud jsou ještě k tomu popsány určitým akčním způsobem, si přečte většina čtenářů jedním dechem a s velkým zaujetím, ale přitom už některým vůbec nedochází, že nejde o akční film, ale o zcela reálné případy z jejich okolí, které se jednoho dne mohou dotknout i jejich dětí nebo jich samotných. Číst o prevenci je nuda. Ale žijeme v reálném světě a nikoliv na televizní obrazovce. Proto bych raději slyšel úvahy o tom, co s tímto problémem udělat, než pochvalu nad pěkně vyvedeným napínavým příběhem, který se nás zrovna osobně netýká. Proto se také s vámi rádi podělíme o náměty, zkušenosti i stesky k této problematice. Můžete nám psát na adresu Policie ČR, Obvodní ředitelství, Nádražní 16a, 152 00 Praha 5, telefonovat nebo zasílat podněty i přes internet na adrese kripo5.fbi.cz (pozor, nenahrazuje podání trestního oznámení, jde o osobní stránku) nebo se s vámi po domluvě rádi sejdeme osobně.