Rada městské části se na jednom ze svých zasedání zabývala situací v oblasti tržišť a uložila vypracování rozboru jejich dalšího fungování.

Jak si na jiném místě našeho časopisu můžete přečíst, názory na provozování a využívání tržišť a tržních míst se mezi obyvateli naší městské části různí. Někteří je zatracují, jiní si je nemohou vynachválit. Jaká je tedy situace v naší městské části?

Provoz tržnic, tržišť, tržních míst a restauračních předzahrádek v rámci Prahy upravuje vyhláška Magistrátu hlavního města Prahy č. 27/1998 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává tržní řád a která vymezuje názvosloví, umístění, provozní dobu a sortiment na uvedených obchodních místech. Pro naši městskou část přicházejí v úvahu dva typy, a to tržiště a tržní místo.

Podle výše zmíněné vyhlášky je tržiště vymezený prostor, umožňující celoroční prodej zboží a poskytování služeb mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona. Tržiště umožňuje stanovit alespoň 10 prodejních míst a v době prodeje zboží a služeb musí být vybaveno alespoň 10 prodejními zařízeními, umístěnými na zpevněném povrchu na určených prodejních místech, jejichž rozmístění a počet v prostoru tržiště jsou určeny plánkem. Tento prostor je veřejně přístupný.

Na území Prahy 13 jsou tři stálá tržiště - u stanic metra Nové Butovice a Luka a areál Rondo u stanice Lužiny. Svým sortimentem jsou si velmi podobná. Na všech najdete stánky s ovocem a zeleninou, potravinami, textilem, obuví, drogistickým zbožím, cigaretami a dalším zbožím. V poslední době do značné míry vymizela elektronika. Určitou novinkou naopak jsou stánky rychlého občerstvení s produkty čínské kuchyně.

Tržní místo je místo na tržnici nebo tržišti, které je alespoň v prodejní době veřejně přístupné a na kterém se na jednom nebo více, zpravidla najatých, prodejních místech prodává zboží nebo poskytují služby. Prodejní zařízení nesmí přesahovat žádnou svou částí plochu uvedenou pro tržní místo.

Tržních míst je v naší městské části buď celoročně nebo dočasně v provozu několik. Jejich sortiment je omezen na vánoční zboží, tisk, tabákové výrobky, ovoce a zeleninu a další zboží přechodného charakteru.

Nad dodržováním tržního řádu bdí živnostenský odbor Úřadu městské části. Jeho pracovníci dohlížejí na oprávněnost k podnikání, na sortiment, podmínky prodeje a také na legálnost zboží. Právě tato otázka představuje v celostátním měřítku problém. V naší městské části se v tomto směru v poslední době žádné těžkosti nevyskytly. Jinou otázkou je však kvalita nabízeného zboží. Ta zejména u spotřebního zboží není nijak vysoká, nicméně její úrovni odpovídají většinou i ceny. Trochu jinak je tomu u potravinářského zboží a ovoce a zeleniny. Zde prodejci zejména od jara do podzimu nabízejí zboží, jehož kvalita nezřídka předčí produkty prodávané velkými obchody. I ceny bývají výhodnější.

Optimální skladba nabízeného sortimentu vznikala postupně, někdy i za cenu nezdařených pokusů, protože na našich tržištích a tržních místech platí zákon nabídky a poptávky ve své čiré podobě. Existuje samozřejmě i sortiment nežádoucí, jehož prodej však upravují další předpisy (např. prodej zábavní pyrotechniky je zakázán mimo kolaudované objekty, zákonem je na volném prostranství zapovězen prodej pornografického zboží a zvláštní hygienické předpisy upravují i prodej masa a vajec).

Poplatky, nad jejichž správnou výší a včasným odváděním bdí oddělení daní a poplatků, znamenají nemalý přínos do obecní pokladny. V roce 2000 překročil příjem z těchto prostranství částku dva miliony korun.

Snad každý obyvatel Prahy 13 již někdy na tržišti nakupoval. Někdo častěji, až pravidelně, jiný jen zřídka, a tak má jistě své zkušenosti s kulturou prodeje a kvalitou nabízeného zboží. Podmínky prodeje na tržištích naší městské části se liší.

Na Lukách již z valné části zmizely prodejní přístřešky a byly nahrazeny pevnými stánky. Firma, která tržiště spravuje, však plánuje další kroky, jejichž cílem je mimo jiné vytvořit pro nakupující i estetické prostředí. V Nových Butovicích je situace poněkud jiná. Občané poukazují na horší hygienické podmínky a pozastavují se také nad rozmístěním stánků, z nichž některé omezují výstup ze stanice metra.

Co říci závěrem?

Problematika tržišť je složitá a má nesčetná úskalí, s nimiž se obce a předchůdci dnešních trhovců v minulosti nesetkávali. Mám tu na mysli třeba otázky celní, prodej padělaného značkového zboží nebo problematika reklamací. Ostatně i mimo tržiště se lze setkat se zbožím pochybného původu a kvality, o ochotě přijmout reklamaci ani nemluvě.

Faktem zůstává, že pro nezanedbatelnou část obyvatel představuje tržiště přijatelnou formu prodeje. Důvody, které je k nákupu na těchto místech vedou, jsou různé. Jedním z hlavních jsou ceny nabízeného zboží, které bývají nižší než v "kamenných" obchodech. Ne každý si bohužel ještě může dovolit nakupovat ve značkových obchodech a také nabídka například v hypermarketech má svá omezení. Není se proto co divit, že mezi našimi spoluobčany mají tržiště rozsáhlou klientelu.

A odpověď na úvodní otázku? Není snadná ani jednoznačná. Jedni by likvidaci uvítali, jiní jsou naopak pro rozšíření této formy prodeje. Nejschůdnější cestou je podle mého názoru přenechat její řešení trhu, neboť nebude-li poptávka po této formě prodeje, zanikne sama. Je jen třeba dbát na to, aby prodej probíhal v souladu se zákonem.