"Milost Velikonoc se neomezuje na jediný den. Jejich jasný paprsek nezapadá, ale vždycky je připraven osvítit toho, kdo po něm touží... Tento svátek nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám nabízí radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje." (podle sv. Atanáše)

Velikonoce jsou pro většinu z nás hlavně svátky jara. Probouzející se příroda v nás vyvolává radost ze života, těšíme se z první nesměle se nad zem deroucí zeleně a z polozapomenutých zvuků - zpěvu ptáků, bzukotu včel, šumění deště na hebkých listech.

Rozvoj civilizace přinesl mnoho vymožeností, bez nichž si již neumíme život představit, ale na druhé straně nás, zvláště obyvatele měst, vzdálil od přírody. Přitom člověk je do přírody pevně zapuštěn - prostí lidé to věděli a nám rozhodně není na škodu, když si to uvědomíme. Proto byla zelená ratolest a vajíčko symbolem nejen probouzejícího se života, ale i jeho přetrvání. Vajíčko bylo považováno za magický a plodonosný prostředek, ale při darování také za projev lásky...

Pro paní a dívky: malujeme vajíčka

Zvyk zdobit vejce a věnovat je darem patří k lidovým obyčejům všech Slovanů. Kraslice je původně východočeské slovo, znamená červené velikonoční vejce a pochází z dob, kdy slovo krásný znamenalo i u nás červený. Pojmenování kraslice se používá jen v některých oblastech Čech. Na Chrudimsku a v okolí Plzně se vajíčkům s vyškrabovaným vzorem říká rejsky, na Chodsku dělají voskem malované straky a na Hané zase slaměnky - slaměné véca, což je vajíčko polepované slámou.

Dříve se krášlila vajíčka vařená, dnes se obvykle barví a zdobí vyfouknutá vejce, v Čechách nazývané "vejdunky". Vajíčko na špičce opatrně naťukáváme hrotem nože, až se nám podaří udělat malý otvor. Stejně postupujeme i na jeho druhém konci. Obsah vajíčka pak vyfoukneme do připravené nádobky.

Nejjednodušší a asi i nejstarší způsob je barvení vajec v jedné barvě. Mimo koupené barvy na vejce lze s úspěchem použít i přírodních zdrojů. Klasická červenohnědá barva se docílí ponořením uvařených odmaštěných vajec do odvaru z cibulových slupek, jemně zelená vejce získáme jejich ponořením do odvaru z jarního osení, listů břízy nebo kopřiv.

K nejstarším a přitom stále nejoblíbenějším technikám patří batikování včelím voskem nebo voskovými barvičkami. Vosk rozpustíme v mělké kovové nádobce a udržujeme teplý po celou dobu zdobení - na okraji kamen nebo třeba nad svíčkou.

Špendlík s hlavičkou zabodneme do staré tužky nebo dřevěné třísky. Před začátkem práce skleněnou špendlíkovou hlavičku prohřejeme, vosk musí být teplý "tak akorát". Vzor tvoříme z krátkých čárek kapkovitého tvaru a teček. Vajíčko držíme co nejblíže u nádobky, aby nám vosk cestou nevychladl. Takto ozdobené vajíčko je samo o sobě velmi krásné, použijeme-li např. bílý a hnědý vosk na klasické béžové vejce (viz obrázek). Můžeme ho ale i obarvit ve vlažné barvě a po oschnutí vosk setřít jemným hadříkem. V tomto případě však rozhodně lépe "vyjdou" bílá vajíčka, kdy neobarvené plochy vytvoří zářivý vzorek.

Pro mládence a pány: pleteme pomlázku

Pomlázka - ač v tomto slově slyšíme slovo "láska", vzniklo od slova "omlazovat". Děvčata a ženy budou určitě rády, když něžným dotykem pomlázky získají obojí. Tento čarovný proutek bude jistě účinnější, pokud si ho příslušníci silnějšího pohlaví vyrobí sami. Poradíme Vám, jak na to:

Pomlázky se splétají z vrbových nebo březových proutků, které se zaříznou na stejnou délku a namočí aspoň na tři hodiny do vody, aby byly vláčné. Vezmeme osm prutů a na silnějším konci je omotáme pevně jedním tenkým prutem, aby vzniklo držadlo.

Nejprve si zkusíme uplést pomlázku ze silných provázků. Konec (držadlo) si zatížíme nebo nám ho někdo přidrží. Do každé ruky uchopíme plošně 4 prameny. První levý pramen přetáhneme přes 5. a 6. pravé ruky, podvlékneme a stáhneme k palcové straně levé ruky. Pak vezmeme pravý krajní provázek (8.), přetáhneme přes poslední dva levé prameny (4. a 1.), podvlékneme a uchopíme do palce pravé ruky. Čili každý pramen z malíkové strany se nám dostane k palcové straně stejné ruky. Tento postup neustále opakujeme.

Do špičky zapleteme před ukončením několik barevných pentlí. Svobodní mládenci si vyrobí pomlázku bez pentlí a od každého "vyplaceného" děvčete získají pentličku.

Pro maminky a babičky: pečeme jidáše

Na velikonoční svátky připravují v každé rodině něco dobrého, tradičního. Snad nejrozšířenějším kulinářským symbolem velikonoc jsou mazance, beránek a jidáše.

Mazance i různé druhy těsta ve tvaru beránka lze vyrobit snadno nebo je i koupit, ale jidáše - ty už zná málokdo. Prozradíme Vám, jak na to :

Potřebujeme 1/2 kg polohrubé mouky, 12 dkg másla, 4 lžíce medu, 2 žloutky, sůl, citrónovou kůru, 3 dkg droždí, 1/4 litru mléka.

Připravíme si kvásek z droždí, lžičky cukru a trošky teplého mléka. Utřeme žloutky, máslo a med, přidáme mouku se solí, kvásek a zbylé přísady. Vypracujeme těsto jako na vánočku a necháme vykynout. Z těsta vyválíme šišku, nakrájíme ji na stejné kousky a z každého uděláme tenký váleček, který stočíme do spirály. Znovu necháme na pomaštěném plechu vykynout, potřeme máslem nebo žloutkem a upečeme. Jidáše se jedí pokapané medem.

A co zbylo na dědečky?

Třeba vyprávět dětem, kdo to byl Jidáš...

Tak ať jsou pro Vás ty letošní velikonoční svátky plné slunce a rodinné pohody!