S přibližujícím se termínem sčítání lidu se ve sdělovacích prostředcích čím dál tím více objevovaly komentáře, diskuse a polemiky o smyslu a obsahu tohoto sčítání. Od vehementních zastánců až po chronické odpůrce všeho, vyzývající k občanské neposlušnosti. Z obsahu mnohých komentářů a polemik pak občan nabyl dojmu, že se jedná o novodobý vynález státu a vůbec první sčítání prováděné na našem území. Podívejme se však do minulosti, jak to skutečně bylo.

Již v dávné minulosti měli vládcové zájem zjistit, jakému množství lidí vládnou. Pohnutky, které je k tomuto vedly, byly v tu dobu vesměs vojenské. Potřebovali totiž vědět s kolika vojáky mohou počítat pro případ ohrožení země nebo výbojnou válku i jaké příjmy z výběrů daní a jiných poplatků mohou od obyvatelstva očekávat. Nemůžeme se proto divit, že s prvním písemným dokladem o sčítání lidu se setkáváme již v Bibli, ve 4. knize Mojžíšově zvané Numeri. V minulosti se však sčítání lidu neprovádělo pravidelně a ve všech zemích.

První pokusy o soupis obyvatel v českých zemích se datují z období vlád císařů Leopolda I. (l657-l705) a Josefa I. (1705-1711), ale jejich výsledky se nezachovaly. S určitou nadsázkou by však bylo možné za sčítání již označit Soupis poddaných podle víry, prováděný na popud katolické církve podle nařízení pražského místodržitelství v roce 1651, jehož smyslem bylo zjistit počet obyvatel katolické víry a možnost převýchovy nekatolíků. K uvedenému nařízení byl vydán formulář do nějž se zapisovaly: jméno, stav, věk, povolání, náboženství, u rodiny i čeleď a podruzi. Ke zjištění skutečného stavu země po skončení třicetileté války a pro spravedlivější rozepsání daní sloužil soupis prováděný na základě usnesení zemského sněmu v roce 1652 nazývaný Berní rula (na Moravě Lánské rejstřiky). Zvolení členové tzv. visitačních komisí měli za povinnost "očitě shlédnout" a vypsat všechna města, městečka, vsi, svobodné dvory, fary, mlýny a ovčíny, sepsat počet obyvatel (sousedů) ve městech a sedláků, chalupníků a zahradníků (ten, který měl pozemek v rozsahu zahrady) na vesnici. Do přiznávacích listů, se uvádělo: jméno hospodáře, kolik polí je při obydlí, kolik se seje ozimů a jaří, jaká řemesla či živnosti jsou provozovány, kolik je potahů (koňských nebo volských), kolik krav, sviní a ovcí a kolik vzrostlého lesa. Výslovně pak bylo doprovodnou instrukcí stanoveno uvádět i hospodářství pustá. Tento soupis je mj. jediným svého druhu ve své době a jako světový unikát je nám oprávněně záviděn.

Za určitý způsob sčítání lze považovat i tzv. solní sčítání provedené v roce 1702. Nejednalo se sice o vlastní sčítání lidu, ale o zjištění spotřeby soli na určitém území. Obchod se solí znamenal totiž pro stát zaručený trvalý příjem, proto bylo nutné zjistit, kolik soli bude potřebovat ten který kraj. Pro určení spotřeby se vycházelo ze skutečnosti, že deset osob spotřebuje za rok jednu prosici soli (1 prosice = 69,75 litrů), přičemž se počítaly osoby starší deseti let věku.

Za první skutečné sčítání lidu považujeme sčítání za vlády Marie Terezie (1740-1780) z roku 1754, které bylo provedeno v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, podle ustanovení o "konsignaci duší". Důvody byly jednak vojenské, jednak daňové. Další sčítání bylo provedeno roku 1763. Jejich výsledky nebyly dokonalé, proto byl roku 1770 vydán předpis o "všeobecném soupisu duší". Tehdy se sčítaly nejen osoby, ale i dobytek a domy. Sčítání domů předcházelo jejich očíslování, které proběhlo na podzim roku 1770 a každý dům dostal svoje popisné číslo NC (Numerus conscriptionis). Následují sčítání lidu v letech 1826, 1846, 1857. Sčítání v roce 1869 bylo provedeno podstatně podrobněji. Sčítací operáty byly vyplňovány samostatně pro každé obydlí. Uvádějí jména a příjmení obyvatel, počty osob v rodině, odkud kdo přišel, čím je vyučen, jaké zaměstnání provozuje atd. Pro potřeby armády bylo sledováno i vojensky důležité domácí zvířectvo, jehož soupis se pořizoval současně se sčítáním lidu. Další sčítání pak proběhla v letech 1880 a 1890.

První sčítání obyvatelstva v nově vzniklé Československé republice proběhlo v roce 1921, kdy bylo poprvé provedeno i sčítání bytů. Od té doby probíhá sčítání lidu, domů, bytů a jejich vybavení prakticky každých deset let.