V únorovém STOPu vzbudily mimořádně velký ohlas články o chystané výstavbě bytů v Rotavské ulici na Velké Ohradě a v Petržílkově v Nových Butovicích. Na nejčastější otázky z dopisů, e-mailů i telefonátů reaguje šéfredaktor STOPu a tiskový mluvčí Prahy 13 Petr Krajánek.

Dost lidí bylo na radnici rozzlobených. Proč?

Napadá mě rčení o dobrém skutku, který je vždy po zásluze potrestán. Chtěli jsme a chceme pomoci lidem v otázce bydlení a to v systému, který jsme si nevymysleli, ale který musíme respektovat a naučit se v něm manévrovat, když žádná z několika posledních vlád nenašla odvahu jej změnit. Nefungující trh s byty, jejich umělý nedostatek, vysoké ceny černých a tržních pronájmů, polomrtvá bytová výstavba - to vše jsou příznaky chronické choroby postihující bydlení v ČR. Místo bolestných a nepopulárních systémových změn, které by přinesly v dlouhodobé perspektivě uzdravení, se záplatuje pomocí různých státních dotací, které jdou z kapes daňových poplatníků a stejně pomohou jen někomu a někde. Řekli jsme si, že to "někde" by mohlo být u nás a vyšlo nám to, získali jsme miliony na výstavbu téměř sedmi set tzv. "družstevních a nájemních bytů se státní podporou".

Co to znamená?

Jde o určitý majetkoprávní hybrid, který má sdružit prostředky z různých zdrojů a podpořit výstavbu nájemních bytů. Hlavní roli zde hraje státní dotace 400 tis. korun na každou bytovou jednotku, jejímž příjemcem může být pouze obec či město. I když zbytek nákladů nesou jednotliví obyvatelé takto vybudovaných bytů, stávají se jejich vlastníky až po 20 letech, do té doby jsou nájemníky a všechny změny kolem bytu musí schválit obec. I tak jde v dnešní době o výhodnou nabídku a to nalákalo neuvěřitelný počet zájemců.

To se ovšem dalo čekat ...

My jsme to tušili, ale skutečnost předčila všechna očekávání. V případě projektu Rotavská bylo během jediného dopoledne "rozebráno" všech 270 bytů včetně třetiny rezervované pro učitele, zdravotníky, policisty či mladé lidi z Prahy 13 a ještě se zaregistrovalo 100 náhradníků. Pak musel být příjem zastaven, i když ještě dlouho chodili a volali další. Mnozí nám pak vyčítali, že se o nabídce dozvěděli pozdě. Projekty jsme nejdříve zveřejnili záměrně pouze ve STOPu, aby se o nich dozvěděli jako první obyvatelé třináctky. Roznos čísla začal v pátek 2.2. a distribuční firma se snažila seč mohla, aby co největší část nákladu roznesla přes víkend, ač jindy na to má 7 dní. Byly samozřejmě ulice, kde se to dříve nestihlo, ale počítali jsme s tím, že byty "vydrží" přinejmenším týden od 6.2., kdy u Rotavské začal příjem registrací. Smršť zájemců tyto představy smetla během několika hodin. Proto byl v případě druhého projektu Petržílkova upraven způsob příjmu žádostí. Lidé už si věc mohli trochu rozmyslet a nevrhali se do toho bezhlavě.

V článcích o obou projektech prý byly nějaké nepřesnosti. Jaké ?

Já bych neřekl, že nepřesnosti, spíše se tam nepodařilo a ani nemohlo podařit zcela vysvětlit všechny podrobnosti tak složité záležitosti s množstvím důležitých detailů. K hlubšímu informování vznikly informační kanceláře, které však byly často přetížené. Mnozí lidé si vytvořili na základě přečtení stručných článků ve STOPu utkvělé představy, že je vše mnohem výhodnější a jednodušší, než ve skutečnosti bylo. Pak se na nás zlobili. Neříkám, že jsme nemohli některé věci zorganizovat lépe a efektivněji. Je to daň tomu, že to děláme poprvé a učíme se za pochodu. Šlo však o dobrovolnou iniciativu obce a pro její občany. Také jsme mohli jen koukat, jak dotace získávají jiní a ublíženě si vzájemně žalovat, jaká je to nespravedlnost. Na ty peníze ani na ty byty však není žádný právní nárok.

A co lidé, kteří mají už roky podánu žádost o pronájem obecního bytu na úřadě?

To už mícháme dvě různé věci dohromady. Kdo z nich chtěl, mohl se samozřejmě zkusit přihlásit také, ale výše zmíněné projekty vyžadují od zájemců docela podstatnou finanční spoluúčast (byť ne úplnou jako v případě jiných typů výstavby) s tím, že byt budou jednou vlastnit. U žadatelů o klasický pronájem obecního bytu je spíše pravidlem, že nemají ani na nízké akontace a jen zřídka si mohou dovolit vyšší než regulované nájemné. Obecní byty jsou ve světě obvykle záchytným bodem pro sociálně slabší nebo také krátkodobým odrazovým můstkem k lepšímu, popř. vlastnímu bydlení. V budoucnu tomu tak bude nepochybně i u nás. Oba projekty bytů se státní podporou představené v minulém čísle STOPu nemohou řešit situaci těch sociálně nejslabších, ale přiblíží jinak drahou výstavbu širší skupině lidí řekněme té střední vrstvy. Jak se ukázalo podle obrovského zájmu, přinejmenším v Praze 13 je ta vrstva opravdu velmi široká.

Ale stejně zůstala pro nemalou část zájemců i tato nabídka nedostupná ...

V úvodu k článkům o projektech v minulém čísle bylo předem upozorněno, že ani tato nabídka nebude dostupná úplně pro každého. I tak nám někteří lidé, když se seznámí se všemi podrobnostmi a opadne první nadšení, vyčítají, že prý jde ve výsledku o normální komerční ceny, stejné jako v nových domech postavených okolo Hůrky soukromými společnostmi. S tím nemohu ani na chvíli souhlasit. Samozřejmě záleží na tom, jak při argumentaci čarujete s čísly, ale řekněte mi, která komerční bytová výstavba obsahuje stejnou státní dotaci a kde nemusíte hned platit za pozemek, který v našem případě zajistila obec? Někdo se možná zalekl v případě projektu Petržílkova částky, která mu vyšla po sečtení všech splátek za 20 let. Taková je však dnes cena peněz. Když si půjčíte na koupi bytu z komerční výstavby, tak také zaplatíte díky úrokům za dvacet let skoro trojnásobek vypůjčené sumy. Kdo měl možnost, mohl splátky minimalizovat složením vyšší akontace, ale jiným třeba dlouhodobé splácení vyhovuje více.

Dočkáme se někdy příznivějších podmínek?

Dnes platí pravidlo, že bydlení je tím dostupnější, čím více do něj pumpujete dotací. Stát i město už dali, co bylo v jejich možnostech a dalších štědrých dárců či lidumilů, kteří by dávali stamiliony a nic za to nechtěli, se nám nějak nedostává. To je jeden z důvodů současné krize bytové výstavby. Proč by někdo stavěl levné byty a dokonce nájemní, když se na tom v současném systému dá jedině prodělat?

Budou následovat na třináctce další podobné projekty?

Když se podaří zdárně rozjet a dotáhnout tyto dva první, určitě se pokusíme i o další. Jakékoliv "příště" však závisí na tom, zda se podaří znovu získat státní podporu. Daleko raději bych však viděl, kdyby se u nás dříve změnila situace na poli bydlení směrem ke standardním evropským poměrům. Pak by podobné majetkoprávně krkolomné projekty s nepříjemnými frontami, nervy, pořadníky a ždímáním státní kasy (potažmo poplatníka) nebyly potřeba.