Dávno pryč jsou doby, kdy se neplatiči nájemného smáli radnici do očí a spoléhali na to, že se jim nemůže nic stát. Místo toho je nyní slyšet bušení na dveře bytů, na kterých váznou často statisícové částky. Soudní vykonavatelé (tzv. exekutoři), zámečníci a stěhováci píší poslední dějství dramatu, které před lety začalo nenápadně zahozením složenky s upomínkou do koše. Příběhy jsou to občas srdceryvné, ale vždy v nich převážná většina odpovědnosti padá jednoznačně na dlužníka samého. A věřte, že ten, kdo nechal věci dojít až k vystěhování, si ho pak opravdu zaslouží. Politováni by měli být spíše ti, které on svým jednáním uvrhl do problémů. A není jich málo.

První v novém století

Po vánoční přestávce pokračovaly v Praze 13 exekuce 11. ledna vystěhováním osmačtyřicetileté Anděly Mirgové ze 3+1 v Přecechtělově ulici na Velké Ohradě. V tu dobu už podle pravomocného rozhodnutí soudu neoprávněně užívala byt, za který od roku 1995 dlužila včetně poplatků z prodlení, soudních nákladů a nákladů na vystěhování téměř 450 000 Kč. Spolu s ní v bytě bydlely i její 4 děti a dvě nezletilá vnoučata. Všichni se nyní musí vejít do dvou místností ve stodůlecké ubytovně, kde jim soud přiznal přístřeší na dobu 6 měsíců. Lidé z domu, kteří přihlíželi, neskrývali úlevu, protože vystěhovaná rodina byla známa svými problémy s drogami, konflikty a přestupky. Obrázek jen dokreslila návštěva kriminalistů, kteří se najednou objevili mezi stěhováky, aniž by věděli, že má být zrovna dnes exekuce a sháněli se po jednom ze synů paní Mirgové. "Doufám, že si úřad posvítí i na další podařené rodinky v baráku a pak už nám snad přestanou v okolí říkat Dům hrůzy," posteskla si jedna ze sousedek.

Na dlouhé lokte

Její přání s velkou pravděpodobností bude vyslyšeno. Jde jen o to, jak rychle doběhnou podané žaloby, bez přivolení soudu totiž žádný majitel domu nemůže vypovědět nájemní smlouvu. Neplatiči obvykle řízení záměrně protahují, místo aby dlouhé měsíce využili spíše ke hledání řešení, jak ze svízelné situace se ctí ven a nepřijít o byt. Možnosti zde jsou a radnice je k dohodě vždy přístupná. I ten, kdo se do problémů dostal ne zcela vlastní vinou však musí přijít včas a projevit aktivitu, nejen slibovat a sliby opakovaně neplnit. Podle individuálních okolností lze sjednat splátkový kalendář, snížit či odpustit penále, vyměnit byt za menší, poradit, jak získat sociální dávky. Nikdo to však nebude zařizovat za dlužníka aniž by on sám hnul prstem a ještě pokračoval v neplacení.

Řádní nájemníci by možná mohli namítnout, že se jich to netýká. Stačí však, když váš dům projeví zájem o privatizaci. Máte-li v domě byť jen jednoho neplatiče, privatizace objektu s desítkami bytů se protáhne i prodraží. Ale i ostatní nájemníci v obecních domech, které nejdou do privatizace, na dlužníky doplácejí. Za chybějící miliony by šlo zlepšit údržbu nebo rekonstruovat, další ztráty vznikají tím, že za neplatiče je třeba hradit i odebranou vodu, teplo a další poplatky. Chroničtí neplatiči navíc zabírají byty, kterých by si jistě více vážil některý ze čtyř stovek žadatelů evidovaných na radnici.

Černota

Právě lidé, kteří nemohou sehnat bydlení, se občas stávají obětmi neplatičů, kteří za byt dluží vysoké sumy a ještě mají tu drzost jej načerno pronajímat za vysoké tržní nájemné, udržované neexistencí regulérního trhu s byty. Černý nájemník pak nejen porušuje zákon, ale ještě za to nemálo platí a v případě exekuce, která je vedena proti jeho povedenému "domácímu", nemá nárok na jakékoliv náhradní bydlení či přístřeší. Pro majitele domu i pro soud totiž z právního hlediska "černoch" neexistuje.

"Zítra budeme mít návštěvu"

Smutným případem bylo loni na podzim vystěhování rodiny se dvěma dětmi na Lužinách. Manželka svému muži i dětem několik let tajila narůstající dluhy na nájemném i soudní obsílky a spoléhala na to, že se "to nějak samo vyřeší". Den před nařízenou exekucí zmizela a šokovanému manželovi zanechala dopis o skutečném stavu věcí a dvě děti na krku. "Těch dětí je mi opravdu líto, teď už s tím ale nic nenadělám. Na druhou stranu, co je to za chlapa, který se tři roky nezajímá, jestli je zaplacené nájemné," poznamenal tehdy soudní vykonavatel Miroslav Houra. Obě děti, které měly shodou okolností v den exekuce podzimní prázdniny, zatím rezignovaně pomáhaly plačícímu otci balit věci před odvozem k prarodičům na Vinohrady, kam se všichni uchýlili místo do přidělené ubytovny.

Je libo šampaňské ?

Najdou se ovšem i lidé, pro které je neplacení nájemného snad jakýmsi "koníčkem". Když před dvěma lety zámečník na pokyn exekutora otevřel byt s dluhem kolem sta tisíc korun v Trávníčkově ulici, nestačili se přítomné televizní štáby, novináři, policisté i úředníci včetně samotného soudního vykonavatele divit. Byt byl vybaven novým nábytkem, na kterém stály nejmodernější hifi soupravy, televize a další elektronika, všude pěkné koberce, kazetový strop a v dobře zásobené lednici se (snad na uvítanou) chladily lahve značkového šampaňského. Bylo vidět, jak jsou peníze ušetřené na nájemném dobře "investovány". Když náhle v bytě zazvonil telefon, exekutor za napjatého ticha zvedl sluchátko a po chvíli volajícímu jen lakonicky odpověděl: "Ne..., paní H. tu není .... A už nebude..." Pak se své práce chopili stěhováci.

Kdo si počká, ten se dočká

Každý příběh provázející exekuci je jiný a mohli bychom tu popsat ještě desítky dalších (zkrachovalí podnikatelé, varny pervitinu, byty plné ukrajinských dělníků apod.). Je však třeba mít na paměti, že současné zákony a sociální sítě dávají v naší zemi každému dostatek šancí, jak se do tíživé situace vůbec nedostat nebo z ní alespoň rychle vyváznout. Jen ten, kdo pasivně čeká na cizí pomoc nebo dokonce sám žene věci do krajností a nic nečiní proto, aby od sebe a svých blízkých nebezpečí odvrátil, se nakonec dočká také krajních opatření, mezi které soudní vystěhování patří. Bohužel je stále dost těch, kteří se ani z takových případů nepoučí.