Řada dotazů a dopisů, které přicházejí do redakce STOPu se týká zdravotnictví. Přesněji řečeno toho, kdy a kolik máme u lékaře zaplatit. O informace jsme proto požádali MUDr. Renatu Roninovou, zdravotního radu městské části Praha 13.

Zdravotnické služby se dělí na služby hrazené zdravotní pojišťovnou plně, částečně a na služby nehrazené.

Začneme u těch služeb, které zdravotní pojišťovna nehradí. Jedná se o služby, které nesledují zdravotnický účel, to znamená diagnostický a léčebný účel a jsou provedeny na žádost pacienta (např. vyšetření před kosmetickým zákrokem...). Pacient před poskytnutím takovéto služby má být informován o tom, že se jedná o službu nehrazenou, a také o ceně daného výkonu. Ceník těchto výkonů musí být v čekárně nebo v ordinaci na takovém místě, aby se s ním mohl pacient seznámit.

Pak jsou služby částečně hrazené, což jsou služby označené písmenem S. Zde si může lékař dokalkulovat určité služby, které jsou nadstandardní. S touto formou se často setkáváme u zubařských výkonů. Například u běžné korunky hradí pojišťovna 200 korun, pokud chce pacient lepší, ale také dražší materiál, lékař rozdílnou částku doúčtuje. Ale i v těchto případech platí, že pacient musí být o výši doplatku informován předem a musí obdržet řádně vyplněný doklad o zaplacení.

Dále jsou to výkony plně hrazené pojišťovnou, a to jsou veškeré ambulantní výkony. Tedy vyšetření praktického lékaře i specialistů, která sledují léčebný a diagnostický účel a nejsou na žádost pacienta prováděna nadstandardně. Například na gynekologii (této oblasti se týkal největší počet dotazů) by všechna vyšetření měla být plně hrazena. Dotazy se také týkaly registračních "vstupních poplatků". Znovu zdůrazňuji, že v případě, má-li lékař uzavřenu smlouvu se zdravotní pojišťovnou (samozřejmě s tou, u které je pacient pojištěn), je vymáhání "poplatků" protizákonné. V případě, že pacient podstoupí jakékoli vyšetření a není předem lékařem upozorněn na skutečnost, že se jedná o vyšetření pojišťovnou nehrazené nebo hrazené jen částečně, není povinen požadovanou částku uhradit. I když odchod bez placení vyžaduje určitou dávku "statečnosti", mělo by se tak stát.

U léků je situace podobná. Opět jsou léky plně hrazené, nehrazené (jedná se většinou o vitamíny, léky pomocné nebo léky, které zvyšují určitý komfort pacienta) a léky hrazené částečně. Platí, že lékař pacienta seznámí nejen s tím, jaký lék předepisuje, ale také s (přibližnou) výší doplatku. V případě, že doplatek přesahuje finanční možnosti pacienta, má lékař možnost nabídnout lék finančně dostupný, ale s upozorněním. V každé skupině existuje lék, který je pojišťovnou hrazený plně. Je ovšem na lékaři, aby posoudil, jaký lék je pro pacienta nejvhodnější. Vše, o čem jsem hovořila, platí nejen pro vyšetření na poliklinikách, ale samozřejmě také v nemocničních zařízeních. Závěrem bych ráda upozornila na skutečnost, že určité ceny jsou smluvní ( např. za vyšetření potřebné k vystavení řidičského průkazu...). Proto se může stát, že v různých zdravotnických zařízeních se mohou lišit. I v tomto případě si však pacient může zdravotnické zařízení i lékaře vybrat. Tam, kde je registrace nutná, a to je praktický lékař pro dospělé i děti, gynekologie a stomatologie, je možné změnit registraci jednou za tři měsíce. Pacient se objedná k jinému lékaři, ten si vyžádá jeho zdravotní dokumentaci a pacient po domluvě přejde do jeho péče. Na území naší městské části jsou velmi dobře zastoupeny jednotlivé odbornosti lékařů a doporučené normy ministerstva zdravotnictví máme naplněny.