V roce 1999 se policisté Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha 5 rádi zapojili do plnění úkolů v rámci "Roku seniorů". Cílem bylo navazovat kontakty s osobami důchodového věku, zvýšit jejich vědění o vývoji kriminality a bezpečnostní situace a seznámit je s přiměřenými možnostmi ochrany životů, zdraví a majetku a s dodržováním pravidel silničního provozu. Část úkolů jsme plnili a nadále plníme také přispíváním do tohoto měsíčníku. Našim starším spoluobčanům jsme vyšli vstříc i vyhrazením úředních hodin na odděleních správních činností, kde byly při vyřizování svých záležitostí, především obstarávání občanských průkazů nebo pasů, obsluhováni přednostně. Pozitivní skutečností je, že i když v roce 2000 přešly tyto agendy na obvodní úřady a městské části a nemají již s policií nic společného, tato pomoc starším spoluobčanům ve většině případů zůstala zachována. Policie ČR také neukončila s koncem roku 1999 činnost zaměřenou na pomoc seniorům. Považujeme to za trvalou součást naší práce.

V každém roce se policie mimo svoji běžnou činnost zaměřuje na určitou oblast, které věnuje zvýšenou pozornost. Vedle zmíněných opatření v Roce seniorů se policie zaměřila v minulých letech na pomoc motoristům, prevenci při ochraně obydlí a při ochraně majetku. Letošní rok byl vyhlášen "Rokem juniorů". Nejde o vyhlašování nějakých "jednoletek", ale o nadstandardní péči věnovanou určité oblasti života. U seniorů šlo více o "pomoc", u juniorů jde o "péči" v plném slova smyslu. Jestliže se říká, že děti jsou budoucností národa, musí být tato péče smysluplná, to znamená také komplexní. U dětí a mládeže bývá policie raději orgánem preventivním, než represivním, i když represe bývá jednodušší. Policie ale nemůže mladé lidičky vychovávat od narození až do dospělosti 24 hodin denně. Výchova také nemůže spočívat jenom v soustavném mentorování a zákazech. Měla by začínat v rodině. Není snadnější ztratit dítě, než v případě nezájmu rodičů. Policisté mají nemálo zkušeností s mladistvými a nezletilými delikventy. Většina z nich je z rodin, které ne zcela dobře fungují. Nejde vždy jenom o rozvrácená manželství. Jde také o rodiny, kde rodiče pro velké pracovní vytížení nebo pro svoji pohodlnost uplácejí děti nejenom finančně, ale také jakousi rodinnou pseudodemokracií. Nechají děti dělat co chtějí a hlavně se jim "nepletou" do života, což lze přeložit také tak, že je vůbec nezajímá, co jejich ratolesti dělají. Potom jsou velmi překvapeni, když se děti zapletou například do užívání drog nebo s kriminalitou. Většinou jsou vyděšeni nebo vidí vinu ve škole nebo v policii. Hodně mladých delikventů však udává, že jejich rodinou jim je jejich parta, kde mají společné "záliby", jeden o druhého se zajímá a vzájemně se ochraňují. Kdo nebo co do jejich komunity nepatří, stává se lehce jejich nepřítelem. Mohou to být jejich vrstevníci nebo majetek jiných lidí, popřípadě majetek obecní. Škodit všem mimo partu se považuje za hrdinství. Vždyť ostatní na ně kašlou a jenom jejich parta ví, co v nich je, a uznává je. Toto uznání si však musí zasloužit a zásluhy se měří s ohledem na jejich životní zkušenosti a jimi uznávané hodnoty. Protože si tyto hodnoty vytvářejí sami, bez pomoci rodičů, pojmy jako úcta k jiným lidem, k vytvořeným hodnotám a někdy i k sobě samým, často neznají. Mám za to, že problém lze nejlépe vyřešit, když ho správně pojmenujeme. Proto chceme v roce juniorů maximálně rozvinout spolupráci s rodiči, školami, orgány péče o dítě, zájmovými organizacemi dětí a mládeže, s Městskou policií a s radnicemi. Nechceme zůstat u několika besed na školách. Možností je určitě mnoho. Uvítali bychom pomoc i náměty široké veřejnosti. Nejde však jenom o kriminalitu dětí a mládeže, ale také o kriminalitu páchanou na mládeži. V současné době evidujeme na našem teritoriu, ale i po celé Praze, útoky na mladistvé a nezletilé děti, které skupiny stejně starých vrstevníků okrádají nebo olupují o mobilní telefony. Stává se tak většinou v pozdních odpoledních hodinách poblíž stanic metra. Svoji oběť násilím odtáhnou až k vestibulu metra, počkají na přijíždějící vlak, do kterého naskočí a ujedou někam do centra, kde se ztratí dříve, než oběť čin nahlásí. Naposledy tak řádila skupina pěti mladíků a jedné slečny v okolí stanic metra Lužiny a Stodůlky, ale také na Jižním Městě a na Žižkově. Bohužel se na poměrně frekventovaných místech nikdo přepadených dětí nezastal, ale také nikdo včas neuvědomil policii. Děti jsou budoucností národa, tedy nás všech. Proto i my děkujeme za každou pomoc a spolupráci, kterou nám můžete nabídnout.