K nové právní povinnosti předkládat živnostenským úřadům doklad k místu podnikání fyzických osob či sídlům právnických osob.

Rokem 2001 bude realizována řada dílčích i zásadnějších změn v oblasti podnikání, které vyplývají z nových legislativních úprav obchodního zákoníku (OZ) a živnostenského zákona (ŽZ).

Jednou z nich je i požadavek předložení dokladu "o vlastnickém nebo jiném právu k objektům a prostorám, v nichž je místo podnikání, liší-li se od bydliště" (§ 46 odst.1 písm.d/ ŽZ v platném znění), resp. dokladu "o vlastnickém nebo jiném právu k objektům a prostorám, v nichž je sídlo společnosti..." (§ 46 odst.2 písm.d/ téhož zákona).

Na nově vznikající podnikatelské subjekty se tato právní úprava v ŽZ vztahovala již od 1.3.2000, na subjekty podnikající již před tímto datem se pak vztahuje povinnost doložit místně příslušnému živnostenskému úřadu výše uvedená práva k místům podnikání a sídlům nejpozději do 1.3. 2001.

Zároveň je třeba předeslat, že drtivé většiny podnikatelů, tzn. fyzických osob s místem podnikání na adrese svého bydliště, se nová právní úprava této oblasti nijak nedotýká.

Výjimku zde tvoří zahraniční fyzické osoby (ZFO), které se povinně zapisují do Obchodního rejstříku a jejichž bydliště je v zemích jejich původu (u nás mají jen adresu povoleného dlouhodobého pobytu, nejde-li o občany ze zemí EU, na které se povinnost povoleného pobytu v ČR nevztahuje, ale jejichž bydliště je rovněž v cizině). I na tyto osoby se tedy vztahuje povinnost doložit vlastnická nebo jiná práva k místu svého podnikání (tzn. zpravidla k místu, kde se v ČR zdržují a kam jsou obesilatelní).

Případy, kdy výše uvedené podnikatelské subjekty (tj. právnické osoby nebo fyzické osoby s místem podnikání mimo své bydliště, příp. ZFO) jsou vlastníky výše uvedených objektů nebo prostor, považujeme z hlediska předložení požadovaných dokladů za bezproblémové.

Jako pomoc subjektům, které budou podnikatelům potvrzovat výše zmíněná "jiná práva k sídlům či místům podnikání", jsou určeny následující informace o aspektech, které je třeba brát v úvahu, a které jsou obsahem nových legislativních úprav, reagujících na dlouhodobé negativní jevy v této oblasti (např. fiktivní adresy sídel společností na straně jedné a neúměrná zátěž bytových objektů podnikatelskými aktivitami na straně druhé).

Zde je účelné připomenout nové znění § 2 odst.3 OZ, účinné od 1.1.2001 (se kterým ale stejně budou muset být uvedeny do souladu i případy současné), kde je patrná snaha zákonodárců blíže vymezit pojem sídla společnosti (analogicky místa podnikání u fyz.osob).

Nejde již jen o adresu zapsanou do Obchodního rejstříku, ale musí jít o skutečné sídlo, ze kterého je společnost svým statutárním orgánem řízena. Současně je sem včleněna i zmínka o tom, že souhlas s umístěním sídla společnosti do bytových prostor má být vydáván s ohledem na to, zda to umožňuje povaha předmětu podnikání.

Smysl tohoto ustanovení, tedy ochrana práv spojených s bydlením sousedních nájemníků, je z tohoto ustanovení patrný. Lze však konstatovat, že použitá dikce "povaha předmětu podnikání" je pro tento účel nepřesná a byl evidentně míněn spíše způsob řízení společnosti.

Je-li sídlem společnosti prostor, ze kterého je společnost svým statutárním orgánem řízena, pak považuji za účelné připomenout, kdo je ze zákona statutárním orgánem u jednotlivých typů obchodních společností.

U spol. s r.o. je to jeden či více jednatelů bez omezení jejich počtu.

U veřejné obchodní společnosti jsou statutárním orgánem všichni společníci, nestanoví-li společenská smlouva jinak.

U akciových společností jde nejméně o tříčlenné představenstvo.

U komanditních společností jde o všechny komplementáře bez omezení jejich počtu.

U družstev je to představenstvo družstva.

Má-li tedy být dikce zákona bez dalších pokusů o jeho obcházení naplněna, pak je zřejmé, že by mělo jít o zřetelně vymezené disposiční právo k odpovídajícím prostorám pro řídící činnost statutárního orgánu, přihlížející k typu společnosti, potřebám jejího řízení a míře slučitelnosti těchto potřeb s právy sousedících nájemníků. Přitom je zřejmé, že odpovědnost za rozhodování o nájemních právech je na vlastníkovi nemovitosti.

V tomto smyslu nelze práva a zodpovědnost vlastníka obcházet a akceptovat nadále různá k ničemu nezavazující a konkrétní práva nevymezující prohlášení nájemníků bytů o tom, že dávají souhlas společnosti XY (event. ZFO A-Z) k tomu, aby si na jejich adrese ohlásili své sídlo (resp. místo podnikání).

Nelze vyloučit, že někteří nájemci objektů nebo jejich částí mají již v současných nájemních či jiných smlouvách s vlastníkem objektu disposiční volnost při využití pronajatých prostor. Pokud nájemci uzavřou v těchto případech s podnikatelskými subjekty odpovídající smluvní vztah na sídlo společnosti (event. na místo podnikání FO nebo ZFO) a tento doklad doloží, pak bude náš živnostenský úřad považovat výše uvedenou právní povinnost za splněnou.

Tyto případy jsou však spíše výjimečné a převažuje praxe, kdy vlastníci bytových objektů v nájemních smlouvách užívání bytu nebo jeho části pro účely podnikání výslovně zakazují nebo podmiňují předchozím souhlasem pronajímatele.

Takovou doložku obsahují i nájemní smlouvy ke zdejším obecním bytům, a to ve znění: "Hodlá-li nájemce užívat část bytu pro účely podnikání, je povinen písemně požádat o předchozí souhlas pronajímatele"

Není zde sice blíže vymezeno, zda má jít o podnikání vlastní nebo jiného subjektu, z kontextu omezení je však zřejmé, že jde o podnikatelské využití obecně a o zachování práva vlastníka objektu o takovém využití bytových prostor v rámci své zodpovědnosti individuálně a kvalifikovaně rozhodnout. Přitom není pochyb o tom, že i řízení společnosti statutárním orgánem je součástí podnikání.

Přenechat byt nebo jeho část do podnájmu jinému (tzn. i společnosti za účelem zřízení sídla) lze jen se souhlasem pronajímatele (§ 719 obč. zák.) a porušení tohoto ustanovení je kvalifikovaným výpovědním důvodem dle § 711 odst. 1 písm. d téhož zákona.

Je zřejmé, že pro živnostenské úřady jde při posuzování dokládaných vlastnických nebo jiných práv podnikatelských subjektů k jejich sídlům, resp. místům podnikání, o úkol nelehký. Musí posoudit relevantnost předkládaných dokladů, a to jak po formální, tak věcné stránce. Přitom je třeba mít na zřeteli i to, že již nebudou jedinými orgány, kterým bude tato právní povinnost podnikatelů dokládána. Stejnou povinnost doložit obchodním soudům právní vztah k sídlu společnosti, event. k místu podnikání fyz. osoby před jejím zapsáním do obchodního rejstříku, nově ukládá § 30 odst.4 OZ.

Závěrem považuji za účelné připomenout právní (ale evidentně též etickou) povinnost vyznačení sídel společností a míst podnikání lišících se od bydliště obchodním jménem a identifikačním číslem podnikatelského subjektu, a to pro účely doručování. Současně platí i povinnost zabezpečit přejímání písemností na těchto adresách.

Obě tyto povinnosti vyplývají z § 31 odst. 2 a 11 ŽZ v platném znění a jsou účinné již od 1.3.2000 . Prověřování jejich naplňování je v současnosti jedním z frekventovaných témat zaměření živnostenské kontroly. Jejich porušování lze postihnout finanční sankcí až do 100 tis.Kč.