Listopadové téma ankety na internetových stránkách STOPu "Jste pro deregulaci nájemného?" přimělo k napsání komentáře větší počet čtenářů než obvykle. Ač jde jen o mikrovzorek obyvatel Prahy 13, přesto o něčem vypovídá. Oproti očekávání byl odpor k deregulaci slabý, drtivá většina respondentů se vyslovila pro zrušení regulace nájemného, z toho 17 žádá, aby se tak stalo co nejdříve, dalších 9 je pro postupnou deregulaci v dosavadním tempu. Pět hlasů požaduje, aby deregulace byla kompenzována sociálně slabým vrstvám v sociálních dávkách, jen tři hlasující chtějí zachovat deregulaci nájemného i do budoucna. Jeden ze dvou čtenářů, kteří měli jiný názor, napsal: "Nechápu deregulaci... nikdo mi neřekl, kde je konečná a také co bude s námi, když teď žijeme na doraz. Jsme důchodci, ale odmítáme jakékoliv žebrání na úřadech. Celý život jsme pracovali, prosím nestěžuji si a je mi jasné, že skončíme na ulici. Ale opravdu to jinak nejde? A co ty desetitisíce volných bytů v Praze?? Zanedbané ne sešlostí, ale tím, že tam nikdo nebydlí. Což na to není recept? Jsou to jen lži o tom, že deregulace umožní bydlení, tomu snad vy nevěříte." Volné byty v Praze určitě jsou, i když se asi nejedná o desetitisíce. To, že v nich nikdo nebydlí paradoxně způsobila právě mimořádně silná zákonná ochrana nájemníků spojená s regulací nájemného. Obojí umožňuje nejrůznějším vykukům, aby si za levný peníz schovávali buď prázdný byt nebo (a to je mnohem častější případ) jej pronajímali načerno za mnohem vyšší cenu, i když jim vůbec nepatří. Obec či jiný majitel domu se v této situaci může jen léta soudit. Tím se vytváří umělý nedostatek bytů, roste tržní nájemné a zoufalí nebydlící (kterých také není málo) jsou tlačeni k nezákonnostem. Přitom co do počtu bytů na obyvatele jsme na tom stejně jako sousední Německo, kde žádný nedostatek nepanuje. Jde o začarovaný kruh, který se zatím žádná vláda nepokusila rozetnout důslednou deregulací spojenou se sociálními kompenzacemi a návaznými změnami zákonů. Strach z deregulace připomíná psa, který se točí dokola zakousnutý ve svém vlastním ocasu. Je mu nepříjemné, že jej někdo drží, ale nechce pustit toho psa před sebou. Málo připomínaným faktem je to, že regulace nájemného se týká jen menšiny bytových jednotek v republice. Většina bydlí buď ve vlastním nebo v družstevním. Proč se tedy vlády bojí? Jeden ze čtenářů, kteří byli pro rychlou deregulaci napsal: "Neznamená to divoké zvýšení nájemného, ale narovnání situace tak, abychom nebyli biti my ostatní, kteří také nemáme (třeba ve vlastním či v družstevním) nájemné za pár stovek... Problematický je termín "deregulace". Já ho chápu jako narovnání cen s tím, že součástí smlouvy musí být podmínky dalšího vývoje výše nájemného ("inflační doložka") na celou dobu platnosti nájemní smlouvy."

Opravdu hrozí masové vystěhovávání nájemníků na ulici? Vyřešilo by to nějaké přechodné období? Kom-penzace? Kde vezmou všichni majitelé domů ty bohaté nájemníky, kteří vytlačí ty chudší? Kde mají nyní brát majitelé domů na opravy a rekonstrukce? Mají dál všichni daňoví poplatníci doplácet na levné a pohodlné bydlení pro menšinu nájemníků? Naučí se i lidé u nás stěhovat za prací a podle toho, na jaké bydlení stačí jejich kapsa, jak je to běžné ve světě? To vše jsou otázky, které se kolem nájemného točí. Vláda, která má v této věci hlavní slovo, ať už ji tvoří jakékoliv strany, je bude muset dříve či později řešit. Deregulace chtě nechtě semele spoustu lidských osudů, jeden z nich naznačila i jedna ze čtenářek, která napsala:

"Zajímá mě, jak chcete řešit problém samoživitelů, kteří mají VŠ a pracují na místě odpovídajícím vzdělání, např. učitelé, když taková učitelka za byt 1+1 už dnes dá s celým inkasem polovinu svého čistého platu - půjdete dál cestou naprostého zbídačování takových lidí a vystěhujete je do Tmaně, aby to měli ještě komplikovanější, nebo jim dáte sociální dávky, aby mohli s VŠ žít alespoň na hranici bídy? Třeba máte jiné řešení, ale pak mě zajímá jaké. Doufám, že se to dočtu ve STOPu. Nezajímají mě vůbec lidé, kteří nech-tějí pracovat, ale lidé, kteří pracují a hodně, jejich zaměstnání patří mezi nejstresovější a už dnes se mohou v takové situaci ocitnout. Považujete to, aby i s dávkami byli na hranici bídy a ani v 50 letech si nemohli dovolit byt o dvou místnostech za normální?" Nepovažujeme. K tématu se ve STOPu ještě určitě vrátíme.