Většina dopisů (nebo ústně podaných informací), které docházejí do redakce STOPu, se týká vašich postřehů. Téměř stejnou měrou se na jejich počtu podílejí ty, které chválí a ty, které jsou kritické.

Mezi pochvalné patří dopis paní Libuše V. z Lužin. Píše:

"Obracím se na vás s fotografií krásné lodžie. Škoda, že na našich panelácích je tak málo kytiček. Vlaje tam jen prádlo, i když nic proti tomu. Chtěla jsem jen poukázat na obzvlášť hezkou květinovou ozdobu. Uvidíte ji ve Zvoncovité 1968. Škoda, že si nebereme pěkně vyzdobené domy v cizině jako příklad."

S kritickým postřehem, který se týká aut, se na nás obrátil občan z Nových Butovic. Jeho připomínka se netýkala ani stále většího počtu aut, ani nedostatku parkovacích míst, ale způsobu, jak někteří řidiči parkují. Parkovací místa před jeho domem jsou situována kolmo k úzkému chodníku. Žádnou vyhláškou ale není upraveno, jaká část vozu má být u chodníku a jaká směrem do vozovky. "A to je právě problém, který mě trápí. Rá-no, když všichni odjíždějí do zaměstnání, nemohu ve svém bytě kvůli silnému zápachu otevřít okno, odpoledne se situace opakuje. Je možné, že si řidiči často ani neuvědomí to, že parkují-li tak, že výfuk je směrem k obytnému domu, znepříjemňují tím život ostatním." A přitom by stačilo tak málo!"

-eč-

Když šlo mé dítě k zápisu do Základní školy Janského 2189, říkaly mi kamarádky shodně: "Co blázníš, o té škole se říká ledacos, radši budu své dítě vozit někam jinam..." Nebrala jsem je moc vážně - škola kousek od domu mě lákala před variantou někam dojíždět.

Když jsem na počátku školního roku viděla, v jaké třídě se děti učí, nechtěla jsem věřit svým očím: místo klasické třídy mě překvapila podivná místnost s oknem na užší straně. Domnívám se, že ani nebyla původně určena pro účely výuky na prvním stupni. Je umístěna na východ, takže během celého dopoledne sem praží slunce, ale v oknech nejsou umístěny žaluzie, dětem svítí slunce do očí a text na tabuli se leskne. Zorný úhel pro správné vnímání textu z tabule je pro děti z bočních pozic příliš namáhavý na zrak. Navíc v lavicích bezprostředně u okna děti nemohou sedět, protože by je slunce až příliš oslňovalo, takže jsou přesazovány do "výhodnějších" pozic. Z toho vyplývá zvýšená teplota ve třídě, která už způsobila několika žákům nevolnosti.

Z chodby odděluje třídu pouze skleněná přepážka, takže jakýkoliv běžný provoz na chodbě či v protilehlé družině žáky ruší a odvádí pozornost od výuky. Družina zahajuje provoz již v 11.45 hodin, kdy se tady žáci ještě hodinu učí. Činnost ve školní družině je svým charakterem zcela odlišná od výuky (běžný je zde hlučnější program). Tolik ke třídě.

V šatně u vchodu školy si děti odkládají vrchní oděv. Šatna byla zřízena dodatečně, nouzově. Navíc se zde musí "srovnat" žáci dvou tříd. Při odchodu ze šatny se děti střetávají s dalšími žáky. Starší děti ty malé občas napadají (nejen slovně) a berou jim věci, šatnový dozor až sem prý nedohlédne. (Pak se ptejme, kde jsou kořeny šikany?)

Nespokojenost rodičů vedla ke svolání schůzky s vedením školy. Ale vstřícnost pana ředitele a jeho zástupkyně nebyla taková, jak si rodiče představovali. O důvodech, proč malé děti mají takové podmínky v běžné základní škole, se lze pouze dohadovat. Škola hospodaří samostatně a část učeben pronajímá. Jako rodiče se proti tomuto postupu nebráníme, ale myslím, že by se mělo dostatečně zvážit, jestli byl především naplněn základní smysl školy, tj. kvalitní výuka žáků.

-ts-

Vážení,

několikrát za posledních šest let jsem se obrátila se svými problémy na sociální pracovnice. Jsem rozvedená a mám sedmiletou dcerku. Chci Vám říci, že na žádném jiném úřadě jsem se nesetkala s takovou ochotou, vstřícností a příjemným vystupováním úředníků, jako je tomu na odboru sociální péče Místního úřadu městské části Praha 13.

Tyto pracovnice se mnou hovořily o mých problémech, jako by byly jejich vlastní, bez nervozity a spěchu. Když jsem odcházela, měla jsem dobrý pocit, že se o mne a moji dcerku někdo zajímá a udělá si čas mě vyslechnout a poradit mi.

Zvláště bych chtěla vyzvednout jednání paní Boleslavové, se kterou jsem několikrát mluvila a která mě svým přístupem k problému velice pomohla.

Děkuji touto cestou všem Vašim pracovnicím a jsem ráda, že mezi námi ještě žijí slušní a ochotní lidé.

Hana Fišerová, Velká Ohrada