Narodil se v roce 1987 na Slovensku, ale záhy se s rodiči přestěhoval do Prahy. V současné době navštěvuje osmou třídu v FZŠ Brdičkova. Mnoho dětí ho dnes spojuje především s činností Dětského sdružení RTC, které vzniklo v roce 1997 a oficiálně bylo zaregistrováno u MV v říjnu 1999.

Tomáši, co tě vedlo k tomu, že jsi se začal věnovat organizování soutěží pro děti a přípravám řady dalších akcí?

Přípravami soutěží pro děti to vlastně všechno začalo. Tehdy jsem chodil do čtvrté třídy ZŠ Mohylova a připravoval jsem výtvarné soutěže, školní fotbalový turnaj, turnaj ve stolním tenise a soutěž Riskuj. A proč jsem to začal dělat? Odpověď není jednoduchá. Snad proto, že jsem se sám řady podobných akcí účastnil a měl jsem pocit, že jejich příprava není až tak složitá. Zkusil jsem to po svém a snad dobře, takže v této činnosti pokračuji dodnes. Jen o složitosti této práce už vím své.

O tvých začátcích už tedy víme. Jaké bylo pokračování?

S přibývajícím věkem přibyl i počet akcí, které jsem připravoval. V šesté třídě jsem organizoval Soutěž o nejhezčí dárek. Tehdy se jí zúčastnilo téměř 80 dětí ze čtyř škol Prahy 13. První skutečně velkou akcí byl Den dětí s Algidou. Konal se v červnu loňského roku na hřišti FZŠ Brdičkova a zasoutěžit si přišlo více než 400 dětí. Letošní ročník byl tak trochu zklamáním, protože nám nepřálo počasí. Soutěžilo a zároveň moklo "jen" 250 dětí. Dalšími akcemi loňského roku byly Rondelkros a Vánoční umělecká soutěž 1999. U té bych se rád chvilku zastavil, protože tato soutěž překročila hranice třináctky. Účastnilo se jí sice 270 dětí z šesti škol naší městské části, ale všechny soutěžní výrobky, náramky, přání a obrázky byly předány dětem z FN Motol a z Dětského domova Háje.

V dubnu letošního roku se uskutečnil Zábavný program DO TOHO a Velikonoční desetiboj, v květnu zmiňovaný Den dětí s Algidou. Prázdniny jsme zakončili akcí s výstižným názvem "Poslední prázdninový týden".

Co ti udělalo v poslední době největší radost?

To se dá těžko říci. Radost mám ze všeho, co se podaří. Ale mám-li něco vyzdvihnout, tak Běh Terryho Foxe (v naší městské části vůbec první), který se stal zatím největší pořádanou akcí. Na startu se sešlo 269 závodníků a na konto Ligy proti rakovině přibylo víc než 11 tisíc korun. Potěšila mě i účast na Bambiriádě, kde jsme měli letos poprvé svůj stánek.

Všechny vyjmenované akce jsou sportovního nebo zábavného charakteru. Uskutečnily se i nějaké jiné?

Ano, byla to Humanitární pomoc - Bosna 2000. Zapojilo se do ní 122 žáků a pedagogů FZŠ Brdičkova. Stejná akce se letos uskuteční ještě jednou, nyní v říjnu. Název bude mít Humanitární pomoc Bosna - Priedor. Věřím, že bude stejně úspěšná a že ještě větší počet lidí dokáže, že jim není lhostejný osud těch, kteří se ocitli v tísni.

Pomáhá ti někdo nebo zvládáš všechno sám?

Sám? To by nešlo. Pomáhá mi vedení školy, učitelé, někteří spolužáci i rodiče. A protože k soutěžím neoddělitelně patří ocenění nejlepších, nesmím zapomenout na sponzory. U řady akcí mi pomohla městská část nebo například BK VTJ Dukla Praha.

Jak vidíš svoji budoucnost?

S tou nejbližší se pojí Humanitární pomoc Bosna-Priedor, říjnový Hakisák a Vánoční umělecká soutěž. Ta proběhne v listopadu a v prosinci (bližší informace na tel. čísle 0606 216 321). A ta vzdálenější? Rád bych v této činnosti pokračoval i nadále, ale to ukáže čas.

Zbývá ti čas na učení a nějaké koníčky?

Na učení si čas najít musím, protože kdybych polevil ve škole (měl jsem vyznamenání), byl by s těmito aktivitami konec. A koníčky? To už je horší. Ono se to možná nezdá, protože každý vidí už jen výsledek práce, ale všechno vymyslet a zorganizovat, udělat letáčky, roznést je, napsat diplomy, zajistit místo, sponzory... To dá zabrat.

Jestli bys mohl závěrem vyslovit nějaké přání, jaké by to bylo?

Klubovna. Z té bych měl skutečně radost. Měli bychom se kde scházet, mohl bych ji využít i na uschování sponzorských cen (zatím využívám vstřícnosti vedení školy a rodičů) a rád bych našel nějakého "skutečného" pomocníka.