Oblast bydlení je v naší republice jednou z nejcitlivěji vnímaných oblastí. Během první poloviny 90. let došlo v ČR podobně jako v jiných postkomunistických zemích k výraznému útlumu nové bytové výstavby. Ve srovnání s předcházejícími desetiletími to byl skutečný zlom. Po celé poválečné období, zejména pak v letech 1970 - 1980, se v České republice zahajovalo a dokončovalo několik desítek tisíc nových bytů ročně (v roce 1974 a 1975 to bylo téměř sto tisíc). Stát i obce nyní jen obtížně hledají peníze na výstavbu nových nájemních bytů, o které je největší zájem. Bydlení ve vlastním je zase pro největší skupinu zájemců - mladé lidi a rodiny - ekonomicky nedostupné. Ještě po deseti letech reforem přetrvává pozůstatek socialismu - regulace nájemného - která spolehlivě umrtvuje aktivitu vlastníků domů k rekonstrukcím i budování dalších dostupných nájemních bytů.

Jak je na tom s obecními byty Praha 13?

Městská část Praha 13 spravuje prostřednictvím tří správcovských firem celkem 5.662 obecních bytů. Je to již méně než třetina všech bytových jednotek nacházejících se na našem území. Ostatní jsou v družstevním, osobním či jiném vlastnictví. Zájem o bydlení v obecních bytech neopadá, nyní evidujeme téměř 400 zájemců, ale ročně jich lze uspokojit nanejvýš několik desítek. Jeden rok to může být k padesáti, byl však i rok, kdy jsme měli k dispozici pouhých 11 volných bytů. Byty se uvolňují nejčastěji exekucí po neplatičích nebo např. úmrtím osoby, která bydlela v bytě sama. Volných bytů by mohlo být i více, bohužel však do současné doby nemůže majitel domu ovlivnit proces evidence obyvatel, tzn. počet lidí přihlášených do bytu. S tímto problémem pochopitelně souvisejí i platby za služby a za užívání společných prostor domu. Vyúčtování služeb bude nyní nově vyvěšeno na nástěnkách v domech, aby všichni věděli, kolik lidí je oficiálně v jednotlivých bytech přihlášeno.

To už se dostáváme k problémům, souvisejících s bydlením. Které z nich pálí obec nejvíce?

Jako nájemník bych teď asi zmínil úklid a údržbu domů nebo problémy kolem vyúčtování, které se samozřejmě v takovém množství domů a bytů vyskytnou a postupně se je daří řešit. Z pozice vlastníka bych však jako jedny z nejzávažnějších viděl problémy s některými neseriózními nájemci, kteří pak v konečném důsledku znepříjemňují a dokonce prodražují bydlení svým sousedům.

Myslíte časté stížnosti na agresivní chování, zneužívání společných prostor či neplatiče?

Ano, a není vůbec jednoduché si s tím poradit. Podle § 711, písmene c) občanského zákoníku může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu, "jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě". Když je někdo dlouhodobě nespokojený s tím, jak se lidé v domě chovají, nestačí zavolat na úřad, oznámit porušování soužití a čekat, že úřad již zařídí vystěhování z bytu. Tak to není. Pokud nechtějí lidé nepořádek v domě trpět, nejlepší je dané skutečnosti oznámit písemně majiteli domu a při následném podání žaloby na přivolení k výpovědi, dosvědčit u soudu.

Příklad: byt má pronajat na základě nájemní smlouvy pan X, ale místo něho je v bytě šest cizinců, kteří svým chováním ostatní nájemníky obtěžují. Nájemníci to samozřejmě vědí, ale pokud nám někdo ze sousedů opět nedosvědčí, že v bytě nebydlí pan X a že byt není využíván v souladu s nájemní smlouvou, pak nemáme šanci při jednání u soudu uspět s výpovědí z bytu. Žijeme v právním státě, kde je třeba spolehlivě dokázat, že není dodržován zákon a právní předpisy. Pokud nám lidé nepomohou, městská část Praha 13 jen zaplatí soudní náklady, a výsledek nebude žádný.

A co vandalství v domech, zničené zámky, zdi, vypínače, zvonky apod.?

Velkým problémem je nezamykání v domech. Správcovské firmy neustále vyměňují vložky od vchodových dveří. Do domů se však přesto jednoduše dostávají nežádoucí živly a někdy si vlastní dům devastují i sami jeho nájemníci. Kvůli bezpečnostním předpisům, možnosti úniku při požáru apod. nelze udělat z domů uzavřené pevnosti, ale pomohlo by důsledné dovírání dveří a všímavost ke všemu, co se v domě děje, kdo se v něm pohybuje. Při nedávné exekuci neplatiče, kdy bylo nutné násilím a dost hlučně otevřít byt, mě nemile překvapilo, že se vůbec nikdo z domu nepřišel podívat, co se děje. Když bude panovat lhostejnost k možnosti vykradení, lze se pak divit, že máme obrovské náklady na odstraňování škod po vandalech? Ať si každý z nájemníků položí otázku: z čí kapsy to vlastně jde?

Řada lidí nabývá dojmu, že ve chvíli, kdy získají byt do vlastnictví, bude všechno jinak. Žádají o zařazení do privatizace. Myslíte, že to může vyřešit stávající problémy obyvatel paneláků?

Obecní byty získávají do vlastnictví nikoliv jednotliví nájemníci, ale jimi založená družstva. Nyní už také není možné privatizovat jeden osamocený vchod. Dnes se jedná o privatizaci tzv. technologických celků, což je samozřejmě větší počet vchodů než jeden. Budoucí družstevníci se vždy musí dohodnout, jak budou o svůj dům, včetně zařízení společných pro několik vchodů, pečovat. Evidujeme desítky žádostí o privatizaci z nejrůznějších lokalit Prahy 13, ale něco jako nárok na zařazení do privatizace neexistuje. Městská část prodává panelové domy na základě schválené celoměstské i své vlastní bytové politiky. Privatizace bude pokračovat, záleží však jen na obci, jako na vlastníkovi, zda, kdy a jaké domy bude privatizovat. Privatizace se řídi také celoměstskými "Zásadami pro prodej domů". Ty například stanovují, že lze privatizovat jen panelový dům starší dvanácti let, nesmí v něm být zdravotnické a sociální zařízení apod. Pokud se na prodej podíváte z pohledu vlastníka, budete samozřejmě prodávat nejdříve nejstarší domy a necháte si ty, které jsou v co nejlepším stavu. Je zde i druhá strana mince - čím víc domů městská část prodá, tím horší bude situace v uspokojování žadatelů o byt. Nějaké byty obci zbýt musí.

Abych se vrátil k úvodní otázce: privatizace určité části obecních domů stěží může vyřešit všechny problémy obyvatel paneláků. Zku- šenosti však ukazují, že družstevníci si svých domů více hledí a také mají větší možnosti ovlivnit vše, co s bydlením v jejich domech souvisí. Zda jej zvelebí nebo nechají spadnout, záleží jen a jen na nich.

Na Velké Ohradě se nedávno objevily domy s novým vnějším pláštěm. Budou podobným způsobem upraveny i další obecní domy?

V Janského ulici se jedná o panelový dům, který je ve vlastnictví hlavního města Prahy. Naše městská část v tomto domě využívá část bytů jako kanceláře pro evidenci obyvatel, vydávání občanských průkazů a pro Pražskou správu sociálního zabezpečení.

I Praha 13 však má připravený projekt na opravu panelových vad, který bude realizován v okamžiku odsouhlasení státního příspěvku. Na tuto revitalizaci je připravena v rezervním fondu potřebná finanční částka. Je to jeden z příkladů využití prostředků získaných ze zvýšení regulovaného nájemného. Ani současné nájemné však nestačí pokrýt vše, co by bylo třeba udělat. Slouží zejména na běžné opravy a údržbu panelových domů a bytů. Na odstranění velkých dluhů ze zanedbané údržby v minulých desetiletích se však teprve nyní mohou začít tvořit fondy nebo je třeba hledat jiné zdroje - státní podporu, veřejné rozpočty atd.

Obchody v bývalých kočárkárnách s přibývajícími hypermarkety v Praze 13 a bezprostředním okolí ubývají. Jak budou tyto prostory využity?

Poskytovat kočárkárny na zřízení obchůdků bylo dočasné řešení z doby, kdy byly problémy se zásobováním. Dnes je situace jiná. Změnilo se i chování spotřebitelů. Udrží se jen ti podnikatelé, kteří mají co nabídnout a osloví dostatek zákazníků. Přesto Praha 13 za poslední tři roky nezvyšovala nájemné v nebytových prostorách o inflační koeficient, i když to nájemní smlouvy umožňují. Jinde za tu dobu došlo ke zvýšení nájemného asi o 25 %. Domnívám se, že je to dostatečný signál podpory drobného podnikání. Pokud jsou doposud využívané nebytové prostory nájemcem vráceny a není o ně zájem pro podnikatelskou činnost, jsou dále nabízeny k využití třeba na přičlenění k bytu a nebo rozšíření úložného prostoru bytu.

Často se hovoří o neplatičích nájemného, o exekucích. Kolik dluží obci na nájemném?

Mluví se o sedmi milionech. Když jsem nastoupil před šesti lety na radnici, prosazoval jsem zveřejnění neplatičů ve STOPu. Bojoval jsem s názory, že se jedná o zasahování do osobních dat obyvatel. Nakonec byl seznam neplatičů zveřejněn, ale jen minimum lidí zaplatilo dřív, aby se jejich jméno na seznamu neobjevilo. Neplatiče najdeme v každém režimu, nepracují, mají různé sociální problémy, ale jsou to mnohdy i lidé movití, jejichž pohnutky pro neplacení nechápu. Bohužel u nás máme pouze byty I.kategorie, proto není možné nabídnout těm, kteří z jakýchkoliv důvodů nemají na nájem těchto bytů, levnější byt, tj. byt nižší kategorie. I kdyby však byly, spousta neplatičů vůbec nemá zájem svůj problém nějak řešit. Kde nepomůže vstřícný přístup, musí nastoupit soudní žaloby a následně exekuce. Soud pak také posuzuje, zda bude neplatiči poskytnuto nějaké krátkodobé náhradní ubytování či přístřeší. Jsou i případy, kdy soud po prozkoumání poměrů dlužníka žádnou náhradu nepřizná a neplatič jde tzv. "na ulici". Vystěhováním však věc nekončí, dluh vymáháme dál.

Pozorujete s "úpravami" nájemného odliv těch obyvatel Prahy 13, kteří mají hlouběji do kapsy?