Občané si často stěžují na nepořádek v ulicích; smetí kolem popelnic, papíry na trávnících, psí výkaly na chodnících. Pan starosta i ostatní členové radnice jim ve svých odpovědích dávají zapravdu, za nedostatky se omlouvají a slibují nápravu. Ani jednou jsem však zatím nečetla jediné kritické slovo na adresu občanů, kteří sami ten nepořádek dělají, ani na adresu těch, kteří tomu naprosto netečně přihlížejí.

Srdce mě bolí, když vidím, že na zastávce autobusů Velká Ohrada byly již počtvrté (!) vysázeny nové keře, a ani ne po měsíci je jich víc než polovina ušlapána. Nepomohly nové betonové chodníčky, nepomohlo ani zábradlí, postavené kolem celého pruhu zeleně, prostě lidé šlapou po keřích snad schválně. A ostatní (a na zastávce je lidí vždycky dost) na to jen "civí" a je jim to zřejmě úplně jedno, nikoho se to netýká. Sama to těžko snáším, napomínám dospělé a děti z keřů vyháním, ale osamocený hlas není příliš účinný.

Napadlo mě, jestli by nepomohlo postavit mezi nově vysázené keře ceduli se sdělením, že jsou vysázeny už počtvrté a kolik to občany stálo. Přimlouvala bych se, abyste ve Stopu občas uveřejnili fotografie míst, které dokumentují, jak jsme "pořádkumilovní a citliví" ke svému okolí (zastávka Velká Ohrada je zářným příkladem - nejen ty stále ušlapávané keře, ale i papíry rozlítané kolem a tisíce nedopalků cigaret) a občas připomenuli občanům, že za všechen nepořádek jsou odpovědní především oni.

S uspokojením čtu ve STOPu o zájmu místních občanů na zkrášlování prostředí, ve kterém všichni žijeme. Namátkou vybírám nápad paní Olgy Brunckové z květnového čísla, která navrhuje osázet některá místa popínavými rostlinami. Líbí se mi i snaha místního úřadu, v poslední době např. oprava laviček v Seydlerově ulici v Nových Butovicích.

Klub Hájek je nejmladší pobočkou Domu kultury Prahy 13. Problémem může být hluk z kulturního domu, či od jeho návštěvníků. Řešení není vždy snadné. Jisté je, že hranice hluku nesmí překračovat hygienické normy, k nimž se však ani zdaleka nepřibližujeme. Problém je jinde. Kulturní domy nechtějí nikoho rušit, nabízejí možnosti trávení volného času, jsou místy setkávání s novými poznatky a zkušenostmi z různých oblastí života. V neposlední řadě pomáhají i v socio-patologické prevenci. Klub Hájek je přesně takový. V jeho programu se objevují koncerty, vzdělávací pořady, kavárničky pro seniory i happeningy spojené například se zapomenutými keltskými tradicemi (Beltine, Samain), do nichž se zapojuje mládež, která si neví rady s volným časem.

Hájek má tu nevýhodu, že se před jeho otevřením nenašlo dost finančních prostředků ke klimatizaci (místní rada ale už uvažuje o její instalaci), právě proto pak hlavně v letních měsících může docházet při větrání k mírnému zvýšení hluku doprovázejícímu zejména hudební programy. Proto se snaží klub Hájek svůj program tomuto přizpůsobit pořádáním méně hlasitých produkcí.

V jiných městských částech mají stejné problémy, a to mnohdy i po odhlučnění. Problém není ani tolik v hluku jako v lidech. Návštěvníci, byť jen komorních pořadů, bývají při odchodu relativně hluční, a jak by ne, když jsou plni ještě nestrávených emocí z právě skončeného pořadu! Jisté je, že stížnosti na hluk, či nevhodnost kulturních zařízení byly, jsou a budou, vždy se totiž najdou občané, kteří by tu takovéto subjekty raději neviděli. Pro ostatní jsou však kulturní domy příjemnými místy k odpočinku. Mnoho rodičů si neuvědomuje, že děti vyrostou a místo možnosti chodit do kulturního prostředí se budou scházet na nejbližších rozích, kde se pak jednodušeji dostanou do styku s alkoholem, drogou či jinou neřestí.