Velikonoce

Byly vždy oslavou jarního slunovratu, zániku zimy, vítáním jara, probuzením přírody, víry v obnovení sil a zdraví člověka. Židé slavili každý rok Velikonoce, kdy je Bůh vysvobodil z Egypta. Pod vlivem křesťanství byl velikonočním svátkům vtisknut náboženský charakter a jsou zasvěceny památce umučení a vzkříšení Krista. Jsou to tedy svátky nejvíce propojené křesťanským náboženstvím s prastarými pohanskými tradicemi.

Velikonoce jsou svátky pohyblivé, připadají na neděli po prvním jarním úplňku. Předznamenávají je postní neděle, které vystřídaly masopustní veselí. Půst znamená čas pokání, je věnován výzvám ke kajícnosti a proměně způsobu života. Trvá 40 dní a začíná popeleční středou (8. 3. 2000), kdy se připomíná příběh o Ježíšově překonání pokušení na poušti, a končí květnou nedělí (16. 4. 2000), která zahajuje svatý týden (16. 4. - 22. 4. 2000).

 

Je šest postních nedělí, které dostávaly názvy podle krajových obyčejů:

  1. postní neděle - Pučálka, Pytlová. (12. 3.)
    Pučálka byl předem naklíčený opražený hrách ochucený pepřem, jinde cukrem či medem. Název pytlová je odvozen od režného postního roucha.

  2. postní neděle - Černá, Pražná nebo Samometná. (19.3.)
    Černou byla nazývána podle černého oděvu žen na znamení ukřižování Krista, "pražma" byl pokrm z upražených naklíčených zrn. Tato neděle byla rovněž dnem, kdy se smýčilo, bílilo a uklízelo, proto Samometná.

  3. postní neděle - Kýchavá. (26. 3.)
    Říkalo se, že kdo v tuto neděli třikrát za sebou kýchne, bude zdráv po celý rok.

  4. postní neděle - Družebná. (2. 4.)
    O této neděli se pekly koláče zvané "družbance" s mákem, tvarohem a povidly.

    Jaký je to družbanec,
    Bez koření, bez vajec,
    Panímámo, dejte pár vajec!
    5. postní neděle - Smrtná.

  5. (9. 4. 2000) Smrtka - Morana - Mařena jsou slovanské názvy bohyně smrti a zimy. Ze slámy vyrobená, do ženských šatů oblečená a na vysokou tyč upevněná Smrtka se vynesla průvodem za ves, kdy byla za popěvků vhozena do vody nebo spálena. Pak mládež ustrojila "líto", které většinou tvořil vršek smrčku ozdobený vyfouklými vejci a stuhami, a obcházela se stavení za zpěvu koled. Co se vykoledovalo, společně se snědlo.

    Buďte, páni, veselí,
    Na tu smrtnou neděli,
    Smrt jsme vám odnesly,
    Nové líto přinesly,
    Vítej, líto, líbezné,
    Obilíčko zelené.

  6. Postní neděle - Květná. (16. 4.)
    Je vyhrazena svěcení kočiček, vrbových prutů, postních jídel, dříve také "beranů" (beran byla vysoká tyč ovinutá lískovými pruty, na konci byl křížek z chvojí a na něm jarní květiny se stuhami). Tyto pak byly zasunovány ve světnicích za obrázky, aby chránily stavení před bleskem a přinášely štěstí. Také hospodáři je zastrkovali do rohů polí, aby je chránili před pohromou.

V kostelech se čtou či zpívají pašije (úryvek z bible o ukřižování Krista) a koná se průvod s kočičkami jako připomínka slavného vjezdu Ježíše do Jeruzaléma na oslátku. Věřící se hlásí ke Kristu a oslavují ho jako Krále.

Ve svatém týdnu byla na Modré pondělí (17.4.) omezena práce, pak následuje Šedé úterý (18. 4.) a Škaredá středa (19. 4.), kdy se nesmělo mračit jako Jidáš.

Jidáši, co si učinil,
Že si Pána Krista Židům zradil,
Musíš za to v pekle býti,
S čertem, ďáblem, přebývati.

Poslední tři dny tohoto týdne se nazývají velikonoční triduum.

Zelený čtvrtek (20.4.) - mládež chodila po vsi s řehtačkami - ty nahrazovaly hlas zvonů, které "odletěly do Říma".

Na Zelený čtvrtek se měly jíst pokrmy zelené barvy - špenát, zelené bylinky, zelní polévka, aby se obnovila síla lidského těla. Věřící si připomínají poslední večeři Páně s jeho učedníky, kdy Ježíš symbolicky proměnil chléb ve své tělo a víno ve svou krev.

Velký pátek (21. 4.) - v tento den měla symbolický význam voda, která znamenala nejen očistu, ale i zdraví pro jednotlivce. Je Velkým proto, že je dnem našeho vykoupení. Věřící drží půst a jdou do kostela odpoledne nebo večer, aby uctili svatý kříž, na kterém zemřel Kristus - beránek, který na sebe vzal hříchy celého světa.

Bílá sobota (22. 4.) - připomíná, jak Pán Ježíš ležel v hrobě. Ale věřící už se chystají oslavit vzkříšení. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně začíná večer svěcením ohně, zapálením velikonoční svíce (paškálu) a svěcením křestní vody.

Hod boží velikonoční (23. 4.) byl dnem, který se prožíval v rodinném kruhu. Celá rodina se sešla u svátečně prostřeného stolu, otec oloupal vařené vejce a rozdělil na na tolik dílků, kolik bylo přítomných osob. Podle tohoto zvyku platilo, že každý člen rodiny se v průběhu roku zase šťastně vrátí domů.

Věřící slaví největší svátek v roce. Pán Ježíš vstal z mrtvých a zjevil se svým přátelům. Kostel je vyzdoben a všichni radostně spěchají na mši svatou.

Velikonoční pondělí - Červené pondělí. (24. 4.) Název byl odvozen od barvy vajec, která se většinou barvila na červeno. Někde tento den nazývali pomlázka (od slova omlazovat) nebo koleda. Síla mladého prutu má působením dotyku přenést na člověka sílu, svěžest a zdraví. Proto také mládenec, který přišel první na koledu, byl nejštědřeji obdarován. Hospodyně se od něj vzala pomlázku a pošlehala jí dobytek, hlavně krávy, aby omladily a byly stelné. Chlapci vycházeli s ozdobenou pomlázkou brzy za svítání šlehat děvčata a vyhánět z nich lenost.

Vejce - patří odnepaměti ve všech kulturách k symbolům jara a života. Tvůrčí zárodek světa v něm spatřoval evropský pravěk, předkolumbovská Amerika, stará Čína i Japonsko. Ten zvláštní tvar! Nikde začátek ani konec, každé místo může být nahoře i dole.

Vejce - křehká naděje.

Podat mládenci celou ošatku vajec neznamená o nic méně než darovati děvčeti srdce z perníku.

Hody, hody,
Doprovody,
Já jsem malý zajíček,
Utíkal jsem podle vody,
Nesl pytel vajíček...
Ing. Anděla Pavlová