|
Naše školství vychází z historické zkušenosti a odkazu J. A. Komenského. Postupem doby došlo zákonitě k proměně tradiční školy. Ať už se týká změny obsahu vzdělávání, změny klimatu a prostředí, v němž jsou vztahy založeny spíše na vzájemném respektu a přátelství, důraz je kladen i na výchovnou funkci a rozvíjení sociálních vztahů, na využití pro zájmové činnosti a volný čas. Škola musí především usilovat o to, aby měla pro žáky smysl, aby se stala samozřejmým a přitažlivým prostředkem k získávání a prohlubování vědomostí a dovedností.
Dítě musí vědět, proč se učí, nebát se neúspěchu. K tomu jistě přispívá i používání netradičních metod výuky. Učit se „být“ by měla být základní idea moderního školství.
Učitel má v tomto směru stále nezastupitelnou úlohu. Nestačí mu jenom vzdělání, které kdysi získal, jeho vzdělávání je celoživotní. K tomu je potřeba ještě silná dávka nadšení a osobní obětavosti. Společenské prostředí však učiteli moc nefandí, bohužel k tomu často přispívají i média. Finanční ocenění práce učitele ho zařazuje na jednu z posledních příček společnosti.
Důležitou roli hraje i rodina a její vztah ke škole. Spolupráce rodiče a učitele je postavena na vzájemné důvěře a pochopení. Výsledek této spolupráce se pak projeví na kladném vztahu dítěte ke škole.
|