Z VAŠICH DOPISŮ ...

nová grafická podoba i obsah STOPu, které jsme odstartovali v září 1999, vás viditelně zaujaly, a tak se redakce i radnice „potýkají“ s rostoucím přívalem dopisů, ohlasů, připomínek, námětů i stížností. Jsme rádi, že časopis berete opravdu za svůj a oproti dřívějším dobám máte potřebu se mu daleko více svěřovat se svými radostmi i trápeními. Tak to má být a nás všechny těší, že přibývá lidí, kteří nejsou lhostejní k dění okolo sebe, ve své obci, ve své „třináctce“. Rozhodli jsme se proto věnovat dopisům (e-mailům) větší prostor, v tomto čísle hned čtyři strany. Kromě obvyklé formulky, že: „Názory čtenářů nemusí vyjadřovat mínění redakce a radnice“, bych rád ještě dodal následující:
Ne všichni čtenáři si uvědomují, že radnice Prahy 13 a tím méně redakce STOPu či televizního vysílání nejsou „ředitelstvím Zeměkoule“ a že zde nemáme onen pověstný proutek, jehož mávnutím se dějí zázraky. Některé dopisy by měly být adresovány zcela jiným kompetentním institucím a my jim je také většinou postupujeme. Za jejich vyřízení však již nemůžeme nést odpovědnost. Často však tyto dopisy alespoň otiskneme, aby jejich zveřejněním byli upozorněni na daný problém i ostatní občané, a pokud je třeba tak i vyburcováni ti odpovědní (na radnici, na jiných úřadech, ve firmách, na policii atd.).
Pište, mailujte, stěžujte si a chvalte, upozorňujte i komentujte. Třeba nám i vynadejte. Vaše dopisy rozhodně v koši nekončí, dělají nám radost, protože víme, že naše práce k něčemu je.
Děkujeme.

Petr Krajánek, šéfredaktor

Nerada bych, aby můj dopis vyzněl jako kritika úředníků pouze z místního úřadu, i když i tam by se jistě pár adresátů našlo. Jde spíš o obecnější jev. Platí nové zákony (třeba ten o informacích) a obyčejný člověk už se jakž takž domůže svých práv a nároků na různých úřadech, i když často velmi zdlouhavě. Úředník už se na vás nedívá jako na obtěžující hmyz a dělá to, co má. Jenže také většinou ani o chlup víc. Aparáty úřadů, ministerstev i radnic se plní roboty, kteří strojově vykonávají předem naprogramované postupy bez špetky osobní iniciativy, zaujetí pro věc nebo, nedejbože, vlastní aktivity. Pak se divíme, kdo dopustil tunelování bank, různé podvody a další nešvary. Ale také jsou tu „drobnosti“ jako neuklizené ulice, nejezdící výtahy, pošlapané trávníky, rozbité silnice či neudržované domy. „Nevidím, neslyším a ve čtyři padla,” to je heslo „úředníka“ v tom špatném smyslu slova. Jsou ale i úředníci, kteří svou odpovědnost za konkrétní věc berou téměř tvořivě. Na radnicích je jich tak ještě možná nejvíce, protože v obcích se pro občany vymýšlí a prosazují různé věci dříve nemyslitelné. Stačí málo: občas udělat něco víc, než jen to, co musím. Přála bych si, aby těch nápaditých a vlídných úředníků bylo víc než těch druhých. Pak je ráda budu platit ze svých daní.

Jana Veselá, Nové Butovice

V lednovém čísle STOPu jsem si přečetl přání pana starosty do roku 2000 i jeho odpověď v Přímé lince. Je vidět, že záměry směřují do velkých památníků. Přitom jeden - Makro - již máte. Povedlo se zvýšit provoz, zejména v Řeporyjích, o dalších několik set vozidel denně, a to v obci, která nemá žádnou dopravní strukturu, žádné vnitřní ulice, plyn, ani kanalizaci. Na hlavní tepně, Smíchovské, nejsou chodníky, sama ulice je již o cca metr nad původní úrovní, auta jezdí na úrovni oken. Měření a kontrola provozu dopravním odborem Místního úřadu Městské části Praha 13, ani zastupitelstvem v Řeporyjích, nebyly provedeny. Autobusové zastávky jsou také zcela nevhodné a každé zastavení autobusu ohrožuje chodce. Stejný problém závodění je i na Jeremiášově.
Další památník máte před okny u metra Nové Butovice, další proti pumpě Šafránka a ještě jeden proti budově BIS. Také výzdoba odpadky kolem Jeremiášové, především v úseku Šafránka - Delvita, v přilehlé stráni je opravdu impozantní.

Oldřich Valeš, Stodůlky

Strážníci Městské Policie se stále častěji v hlídkové službě setkávají s problematikou znečištění veřejného prostranství psími výkaly a neochotou majitelů psů odstranit toto znečištění. Ač byla zcela bez náhrady zrušena vyhláška bývalého Národního výboru hl.m. Prahy č. 4/1969 Sb., ve které byly upraveny povinnosti chovatelů drobného domácího zvířectva, nebyli tím současní chovatelé a majitelé zbaveni odpovědnosti za znečištění veřejného prostranství venčícími se psy. Tuto povinnost stanoví mj. vyhláška bývalého NVP č. 4/1980 Sb. o čistotě na území hl. m. Prahy, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění je ve vyhlášce č. 5/1985). Zde ve článku 2 je stanoven zákaz jakéhokoliv znečisťování veřejného prostranství. Je zcela zřejmé, že tuto povinnost nemá sám pes, ale jeho majitel, resp. ten, kdo jej v tu dobu venčí nebo s ním byl na procházce.
Jak je tomu v případě pouhého „očůrání“ rohu zdi, patníku? Z hlediska práva je i toto možno považovat za znečistění veřejného prostranství. Je však reálné určit psu, kde a kdy má vykonat potřebu? Myslím, že ne zcela. A proto jediné, co v tomto případě učinit lze, je, aby majitel psa již zmíněnou hromádku po svém pejskovi uklidil.
Obdobně nebo ještě více času i místa by mohlo být věnováno dalším úskalím, jenž vznikly zrušením již zmíněné vyhlášky. Ať se jedná o problém volného pobíhání psů, ohrožování psy, obtěžování. Jsem však přesvědčen o tom, že ne všechno je nutné limitovat pouze zákonem a kontrolou dodržování zákona. Buďme mezi sebou navzájem ohleduplní a tolerantní.
Ohleduplní ve smyslu okamžitého odklizení pejskovy hromádky zejména pak z místa, kde může být zdrojem velmi vážného onemocnění, např. z dětského hřiště. A tolerantní pak buďme všichni my, kteří pejsky z rozličných důvodů nevlastníme, a pokud můžeme, vytvořme i pro ně samotné odpovídající podmínky.

Podněty a připomínky zasílejte obvodnímu ředitelství Městské policie.

• časopis úspěchy přenáší na úvod a s nimi spojuje činnost zastupitelstva a záporné věci nechává na zadní straně a spojuje je s ostatními obyvateli sídliště, soudě podle posledního čísla (leden 2000 - pozn. red.),

• převážná část je věnována mládeži a školám a přehlíží, že by zde také mohlo být množství lidí, pro které to není na prvním místě

• článek o nepořádku v lednovém čísle obviňuje obyvatele sídliště z nepořádku a zapomíná, že mnohé kontejnery jsou zablokovány auty často celé dopoledne, kontejnery nejsou z toho důvodu prázdné a lidé nemají odpad kam dát, a tak sídliště zdobí papíry a za větru létající tašky a sáčky povlávají v keřích i na stromech

• je, jak se zdá, tolerován stav, kdy se parkuje doslova všude, ne že by měl každý, kdo na chvíli zaparkuje před kontejnerem, dostat pokutu, ale v době, kdy začínají jezdit popeláři, by mělo být místo volné

• k parkování na chodnících (teď už se stojí i na přechodech, nehledě na to, že se na chodnících vykládá a nakládá z nákladních aut); jak budou chodníky vypadat po letech, to už posuďte sami, ale nejlepší by bylo, postavit alespoň jedno hlídané parkoviště nebo pro stávající nehlídaná parkoviště zřídit kamerový systém

• také mě zajímá, proč bylo zabráno pole u Řeporyj pro výstavbu dvou obchodních domů mimo obvod sídliště, když v obvodu sídliště jsou, alespoň co já vím, dvě nedostavěná obchodní centra (investoři mají o rozestavěné ruiny malý zájem, stavět na „zelené louce“ je levnější, proti velkým obchodním centrům uvnitř sídliště také protestují jiní občané, kvůli dopravní zatíženosti - pozn. red.)

• pro mládež se staví a upravují hřiště v nepřiměřeném rozsahu, mládež je nevyužívá a věnuje se aktivitám jinde, stačí se podívat na popsané stěny budov, na ničené veřejné osvětlení, vylámané plaňky v oplocení školky, podívejte se na místa, kde se shromažďují, jak vypadají lavičky a zahradní stavby, jaký je kolem nepořádek. Díky petardám a dělobuchům sídliště často připomíná vojenské cvičiště a ne místo pro spořádané bydlení

• pan starosta uvádí, že se má stavět kulturní centrum a U-rampa a aquacentrum a já nevím co ještě za miliony, přičemž stavy policie nejsou naplněny a policisté, popřípadě městští strážníci, chybí na ulici, slibuje hřiště a centra mládeži a sportovcům, jako by ti byli jediní, kteří tu žijí

• na sídlišti se nacházejí pozemky, které by bylo třeba uvést do řádného stavu, například v cípu mezi Mukařovského a Jeremiášovou ulicí a okolí za tělocvičnou, jsou tam již léta poházeny zbytky cihel, staveništního rumu, plotů nebo staveb, roste tam plevel, mělo by se zařídit vyklizení a sekání býlí a travin nebo řádné oplocení

• za jednu nepostavenou, podle mého zbytečnou stavbu, by se mohla zaplatit advokátní kancelář, která by právní cestou donutila majitele pozemků se o tyto své pozemky postarat nebo by jim alespoň ztrpčila život

• rondel v Bellušově ulici je téměř dvakrát větší než ostatní rondely, není vidět, že by se mu věnovala pozornost dvakrát větší, hlídky policie by neměly procházet sídlištěm jen dopoledne (což lze vzácně spatřit), ale také v podvečer a po setmění

• přirozené náměstíčko, jak zřejmě bylo záměrem, mezi rondely v Bellušově a Trávníčkově, neslouží svému účelu, je zaplněno stánky, ani se nedá projít, vždyť by šlo uvolnit alespoň střed (stánkaři by se mohli přesunout k nebo do nedostavěných obchodních center).
  

Na našem sídlišti je již dost provozoven a obchůdků. Horší je to s kvalitou služeb. Když jsem si dala vyčistit dětskou bundu ve sběrně v květinářství obchodního centra Luka, obsluha mi bez váhání (ale i bez podívání do ceníku) sdělila, že vyčištění bude stát „něco kolem 35 korun“. Jaké však bylo mé překvapení, když při převzetí bundy na mně prodavačka požadovala 160 Kč. Kdyby mi tuto cenu oznámila hned, raději bych dala bundu doma do pračky. Radím proto všem zákazníkům: nechejte si raději předběžnou cenu napsat!
Ale aby nebylo jenom stěžování: moje matka zakoupila někde na tržišti čepičku pro vnoučka, u níž se ale vytrhla ze švu šňůrka. I když jsem neměla paragon a nevěděla přesně, kde matka čepičku zakoupila, zeptala jsem se jednoho prodavače u stánku na tržišti Luka. Přestože to nebylo jeho zboží, velice ochotně k mému údivu vytáhl z jedné ze svých nových čepiček šňůrku, háčkem připevnil k čepičce a když zjistil, že má jiný odstín než druhá šňůrka, vyměnil i ji. Při optání, co jsem dlužna, odpověděl, že nic, ať si raději příští čepičku koupíme u něho. Někdo si možná řekne, že to je maličkost, ale mě zahřála u srdce.

Monika Sýkorová, Lužiny

Všude (například u nás v oblasti metro Lužiny-Unimarket-stanice autobusu Malá Ohrada) je mnoho nejrůznějších odpadků a papírů na chodnících i mezi keři a zbytků inertního posypového materiálu na chodnících často ještě dlouho po předchozí sněhové nadílce. Je také otázkou, proč policie důsledně nepokutuje znečišťování veřejných prostranství. Stejně je třeba vše uklízet. Kromě komplexního blokového čištění se sice v ulicích občas objeví metaři, ale to je žalostně málo! A přitom je tolik nezaměstnaných, kterým jsou vypláceny různé podpory.
Můj návrh zní: Ti, kteří mohou pracovat, by si aspoň část podpory mohli odpracovat na veřejně prospěšných pracích. Tyto práce by zrovna tak byly řešením odpykávání alternativních trestů nebo pro některé vězně, čímž by odpadly výmluvy, že pro ně není práce.
Všude by bylo čisťoučko jako ze škatulky a ne nepořádek jako dosud
Dám konkrétní příklad: Osoba, která pobírá měsíčně několikatisícovou sociální nebo jinou podporu, by mohla dostat na starost jednu nebo dvě ulice, kde by udržovala čistotu. Obnášelo by to dejme tomu dvě hodiny práce denně. Aspoň symbolicky by se tak uhradily náklady na dávky pro tuto osobu, všude by bylo čisto a navíc tito lidé, z jejichž okruhu se někdy rekrutují vandalové, by si pořádku více vážili.

Vladimír Přibyl, Lužiny

Stále častěji se v poslední době setkávám s plně profesionálním přístupem řidičů autobusů ke své profesi. Snad je to těmi novými vozy, že přišla i dávná stavovská čest šoférského cechu. Řidiči už nám dobíhajícím nezavírají dveře před nosem. V občasném hlášení pro cestující se neutrhují naštvaným hlasem, ale používají magická slůvka „prosím“ a „děkuji“. Hned se radostněji cestuje čistými autobusy, jejichž řidiči pouští chodce na přechodu a rytířsky i další řidiče v zácpách a na rušných křižovatkách, alespoň na lince 174, kterou jezdím nejčastěji to tak platí. Spolehlivému a klidnému profíkovi bez obav svěřím svou tělesnou schránku k přepravě. Jen kdyby se ještě někteří řidiči zbavili zlozvyku kouření za jízdy s cestujícími a ta drahota předplatních jízdenek kdyby nebyla taková. Pak by i více lidí jezdilo hromadnou dopravou a město by nebylo tak ucpáno automobily.

Vladimír Nezval, Stodůlky - sever

Ráda bych poděkovala pracovníkům Odboru výstavby Místního úřadu Městské části Praha 13 panu Ernestovi a paní Burešové za jejich dobrou práci a velmi dobrý přístup k občanům. Vždy ochotní a usměvaví, poradí a vyřídí vše, co je potřeba. Chci poděkovat nejen jim, ale i celému kolektivu tohoto odboru. Jsou příkladem pro ostatní úředníky na jiných úřadech, kde se člověk málokdy setká s takovou ochotou.

Jana Barešová, Malá Ohrada