|
25. 12. 1999, 13.55 hodin
Na Slunečním náměstí se začínají scházet lidé oblečeni do slavnostního. Středem jejich pozornosti je kamenná krychle, základní kámen budoucího Komunitního centra sv. Prokopa. Lidé přicházejí, přejí si pěkné svátky, někteří se viděli naposledy skutečně nedávno, na „půlnoční“. Mezi nimi starosta Prahy 13 ing. Petr Bratský s manželkou, radní a zastupitelé, sponzoři budoucí stavby, ale i další, bezejmenní. Přichází kardinál Miloslav Vlk, který byl pozván, aby požehnal Komunitnímu centru sv. Prokopa.
„Chvála Bohu, jak v nebi, tak i na zemi, a pokoj lidem dobré vůle,“ těmito slovy uvedl slavnostní chvíli páter Mariusz Kuzniar. „Toto přání má o vánocích zvláštní význam. Vánoce mají radostný ráz, my jsme se v duchu radosti dnes shromáždili na tomto místě, kde by mělo stát, podaří-li se naplnit naše představy a plány, Komunitní centrum svatého Prokopa. Toto centrum by mělo naplnit očekávání jednak nás všech zde shromážděných věřících, jednak obce, protože náplň činnosti tohoto centra vychází vstříc všem očekáváním.“
První odbočení do minulosti:
Rok 1991
„Počátky myšlenky vybudovat v Nových Butovicích kapli sahají do roku 1991. Když se lidé nastěhují na sídliště, neznají se,“ vypráví
Mgr. Karel Vostárek, radní Prahy 13, od něhož původní myšlenka vzešla. „V kostele si moc nepovídají, pozdraví se a jdou domů, ale potkávají se na pískovištích s dětmi. Tak začala vznikat jistá síť, přirozené společenství lidé. Stodůlecký kostel svatého Jakuba Staršího je mimo, díváme-li se z hlediska obyvatel v Nových Butovicích. Je ve staré zástavbě, ale my jsme cítili právě zde potřebu přítomnosti nejsvětější svátosti.
Páter Stanisľaw Góra, který nyní působí v Dobříši, měl obrovské charisma ve vztahu k dětem. Zavedl mše svaté pro děti v neděli dopoledne, inicioval spoustu akcí pro rodiny s dětmi. Jak to vznikalo, začali jsme se scházet, pořád se mluvilo v tom nejširším smyslu, dokonce byla představa jistého ekumenického chrámu. Radili jsme se s páterem F. Bendou z Ořecha. Ten se nás snažil trochu postavit na zem.
Chtěli jsme založit občanské sdružení, dávali jsme dohromady stanovy. Pak ale ve Stodůlkách dvakrát sloužil mši biskup Jaroslav Škarvada, vyjádřil se pochvalně o farnosti a řekl, že kdybychom něco potřebovali, můžeme se ozvat. Byli jsme u něho do týdne. Doporučil nám, že by bylo lépe založit církevní sdružení, přepracovali jsme stanovy a v roce 1994 oficiálně vzniklo Veřejné sdružení katolických věřících pro vybudování církevního společenství a jeho střediska v Praze - Nových Butovicích.“ Tolik reminiscence.
 25. 12. 1999: Stavba musí mít duši
„Dnes je opravdu vánoční zima. To je dobré znamení,“ pokračoval po úvodních slovech stodůleckého pátera kardinál Miloslav Vlk. „Vzpomínám si, když jsem byl ještě malý a bylo nepříznivé počasí, tak to do nás vjelo, měli jsme takovou zvláštní energii, jako bychom se chtěli s počasím porvat. Počasí nás nesužuje, ale naopak inspiruje. Ale to je spíš žert. To, co je významné a co tady již pan farář řekl, je, že dnes se zahajuje velké milénium. Jubileum roku 2000, který je mostem do nového tisíciletí. Zahajujete stavbu tisíciletí. Ono to v české řeči má trochu úsměvný přízvuk, ale myslím to vážně. Jestliže zahajujete jubileum takovýmto projektem, domnívám se, že jste nesmírně perspektivní... Dopis, který svatý Pavel napsal, není adresován přímo vám. Je adresován křesťanům a nemluví o zahajování nějaké kamenné stavby. Kamenná budova by mohla být sebekrásnější, dokonce i pozlacená, ale nemá význam, jestliže nebude mít duši. Stavba musí mít duši. A to, co dává stavbě duši, jste vy, totiž společenství... Nebudete-li držet pohromadě, tak to bude jako s babylónskou věží. V Babylóně taky naplánovali obrovskou stavbu tisíciletí, velikou až do nebe, jak říkali. Ale neuměli se domluvit. Bible říká, že jim Hospodin spletl jazyky, tak se rozešli a stavba padla.
Společnost, ne někde v Evropě, ale i u nás začíná cítit, že kromě svého budovatelského a jiného úsilí, plánů a programů potřebuje duchovní dimenzi. Tím, že tady, uprostřed své městské části, chcete stavět chrám, je to známka toho, že vidíte dopředu, že máte dlouhodobou perspektivu. Chtěl bych vám poděkovat a popřát, aby tady brzy centrum, které je zatím pouze na papíře, začalo růst.“
 Druhé odbočení do minulosti: Základní kámen
Základní kámen má souvislost ještě s původním projektem, podle něhož měl být obklad stavby opukový. Většina původních církevních staveb je alespoň z poloviny z opuky. Pan Mgr. Vostárek jel za známými kameníky do Přední Kopaniny, kde byl vylomen opukový blok a do něhož vytesal původní nápis ke svěcení „Nové Butovice AD 1997“. Kámen odvezli s páterem Górou na Letnou, kde v rámci mše svaté měl papež Jan Pavel II. posvětit několik základních kamenů z celé republiky. Postupovali přesně podle propozic, které určují maximální velikost hrany 33 cm. Teprve na místě zjistili, že ten jejich byl zdaleka největší, krychle má hranu rovných 33 cm a váží kolem 80 kg. Od 1997 byl základní kámen u pana Vostárka v ateliéru. Těsně před dnešní slavností byl jeho nápis aktuálně doplněn a kámen bude po - doufejme krátkém - umístění v kostele sv. Jakuba Staršího vsazen do stěny nové stavby.
25. 12. 1999:
Najdeme zdroje na podporu stavby
„Dnešní den je pro mě velice symbolický,“ řekl starosta Prahy 13
Ing. Petr Bratský na Slunečním náměstí. „Nejen tím, že před sebou máme základní kámen. Nyní stojíme „teprve“ před základním kamenem. Čeká nás ještě hodně práce, než vznikne kamenná stavba a než se podaří naplnit ji duchem. Často slyšíme, že občanské iniciativy nemají dost místa nebo že ho mají málo. Naše městská část se hodně věnuje dětem, mládeži i seniorům, kam přechází hodně finančních prostředků z našeho rozpočtu. Myslím, že najdeme zdroje i na podporu této stavby, protože její význam je pro duchovní rozvoj obce důležitý. Chtěl bych poděkovat páteru Mariuszovi, jeho předchůdci otci Górovi, kteří řídili veškeré dění, a hlavně Butovickým, kteří si to všechno vymysleli.“
 Třetí odbočení: Program „Otevřené dveře“ je optimální
„Z hlediska potřeb sociální oblasti Městské části Praha 13, kde v současné době chybí prostorové i personální zajištění aktivit pro problémovou mládež, pro rodiny v krizových situacích i pro občany vyššího věku, se nám navržený program „Otevřené dveře“ pro Komunitní centrum sv. Prokopa jeví jako optimální,“ uvádí vedoucí odboru sociální péče Místního úřadu městské části Praha 13 PaedDr. Rudolf Nechvátal. „Je to především v oblasti aktivního využívání volného času dětí a mládeže, včetně oblasti prevence kriminality této věkové skupiny i protidrogové prevence. Rovněž v oblasti programů pro starší generaci, včetně možnosti mezigeneračního setkávání. Dále v oblasti poradenské, zejména pro rodiny v krizi a mezilidské vztahy. Klubové prostory uvažované v tomto projektu pro „problémovou mládež“ by dle našich zkušeností byly plně využívány, především jako nízkoprahové zařízení s možností dalších motivačních nabídek pro děti a mládež. Na ně by potom navazoval cílový samostatný klub jako místo setkávání jak s vrstevníky, tak i pro případné mezigenerační aktivity. Jako velmi potřebná se jeví součást projektu - poradna pro rodinu a mezilidské vztahy. Ta by pomáhala řešit současnou neutěšenou situaci v naší městské části související s mimořádným počtem manželských krizí a rozvodů. Zejména potom skutečnost, že tyto spory zasahují právě děti.“
 25. 12. 1999 14.40 hodin
Po všech projevech, společných modlitbách a písních za doprovodu kytary nastává konečně slavnostní chvíle: kardinál Miloslav Vlk přichází k základnímu kameni a kladívkem poklepává na opuku, po něm přebírá kladívko Mariusz Kuzniar a starosta Prahy 13 ing. Petr Bratský. Dílu je požehnáno, může se začít... V 15 hodin jsou již všichni v kostele sv. Jakuba Staršího, kde začíná koncertní provedení tradiční Mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Krásné vánoční odpoledne!
Zeptali jsme se pátera
Mariusze Kuzniara:
Projekt, na jehož základě vznikne Komunitní centrum svatého Prokopa, je v pořadí již druhým, který je zpracován. Mohl byste stručně vysvětlit vývoj od původního projektu?
Veřejné sdružení katolických věřících pro vybudování církevního společenství a jeho střediska v Praze - Nových Butovicích převzalo iniciativu za vznik církevního centra, kde měla být hlavní náplň soustředěna na sakrální prostory. Kromě kaple zde byly plánovány dvě společenské místnosti. Postupem doby, kdy se dostavovalo metro a sídliště se rozvíjelo, přicházeli noví lidé a viděli tuto koncepci jinak. Ve spolupráci s obcí jsme usoudili, že je důležité, abychom postupovali společně. Vznikl nový projekt, který je v modelu vidět na fotografii. Mohli by zde najít své zázemí lidé, kteří zde žijí. Netýká se pouze duchovních vztahů, ale i kulturně-duchovních a běžných přirozených potřeb člověka. Myslím, že takové prostředí má šanci vzniknout. K tomu byl sestaven program Otevřené dveře, který chceme postupně rozvíjet a spustit poté, co bude centrum postaveno.
Centrum bude sloužit nejen lidem věřícím a lidem, které tato myšlenka nějak sbližuje, co se týká sakrálního prostoru. Budou zde probíhat nejen bohoslužby a výuka náboženství, ale klubové místnosti umožní nabízet další otevřený různorodý program, pro všechny věkové kategorie. Jedná se především o to, aby bariéry mezi lidmi padly, aby se vzájemně utvořily programy, které by do sféry činnosti vtáhly starší občany. Je myšleno na mládež, které bude nabídnuto zázemí umožňující jim rozvoj osobnosti, aby byli samostatní, schopni žít odpovědně svůj život. Počítáme i s mezigeneračními komunitními programy, budou zde probíhat besedy, přednášky, kombinovaná odpoledne...
Jak bude nové centrum obsazeno personálně? Uvažuje se například o rozštěpení stávající stodůlecké farnosti na dvě?
Ne, oba objekty budu spravovat já, případně můj nástupce. Rozhodně nenastane nárůst bohoslužeb, spíše budou rozděleny do obou objektů. Vycházím z předpokladu, že lidé, kteří by chodili do nového komunitního centra, chodívají zatím sem, nebo do Ořecha, nebo na Smíchov. Zatím není situace ve Stodůlkách až tak kritická. Základní myšlenkou tohoto centra, která doprovází program Otevřené dveře, je, aby tam bylo pro každého místo. Přístup právě pro tyto lidi, kteří například ještě nikdy v žádné podobné společnosti nebyli, aby se necítili nějak omezeni, bude do zvláštní klubovny zvenku. Uvnitř bude zajištěn program. To je jakýsi první stupeň. Pokud zájemci o činnost k centru více dozrají, mají možnost začlenit se do pravidelného života tohoto centra. Tam už budou pochopitelně platit určitá pravidla, musí přijmout určitý řád. Budou se zde nabízet různé formy činnosti - kroužky, besedy, přednášky, zábavné formy programu. Třetím stupněm pak bude možnost zapojit se do programu liturgického. Společně se všemi zainteresovanými jsme si však jisti, že Komunitní centrum sv. Prokopa se svým připravovaným programem Otevřené dveře bude velmi potřebnou pomocí k řešení složité mezigenerační situace a že zpomalí šíření zla drogových závislostí mezi dětmi a mládeží. Návazně pak z hlediska ekonomického zmenší škody působené vyvolanou kriminalitou a vandalismem i náklady na léčení postižených. Jsem přesvědčen, že jde o investici z hlediska společnosti spolehlivě ekonomicky návratnou. Za současné situace - s výjimkou Prahy 13 - se nám zatím nepodařilo získat podporu oficiálních míst. Přesto věřím, že se společnými silami lidí, kterým není lhostejný vývoj mezilidských vztahů, podaří tuto dobrou věc v průběhu roku 2000 uskutečnit.
Hovoříte-li o ekonomické návratnosti, jak je to s financováním projektu?
Z hlediska komerčního investora projekt rozhodně návratný není, jde o návratnost společenskou. Provoz budeme muset stále dotovat. Financování vlastní stavby zajišťujeme z darů a dotací. Zdaleka nemáme v této chvíli pokryty všechny budoucí náklady, nicméně, a to je velmi povzbudivé, podařilo se vytvořit Realizační tým sponzorů, o kterém vás ještě budeme informovat.
To nám dodává přesvědčení, že se nám dílo podaří. Mám radost, že takoví lidé jsou mezi námi.
|