|
 Psal se rok 1991 - duben přináší na pulty našich tehdy ještě veskrze „státních“ Potravin první vydání STOdůleckého Posla neboli STOPu - zpravodaje Jihozápadního Města. Má osm stran a prodává se za 2 koruny československé. Tisk je zelený, aby se odlišil od ostatních novin a zdál se trochu barevný. To se opakuje ještě u druhého čísla, pak se redakční rada rozhodne pro tiskařskou čerň, neboť zelený tisk je značně nečitelný.
Redakční rada v tehdejším složení (Pavel Baudyš, Miloš Gregar, Zdeněk Kacetl, Ivana Svobodová, Miroslava Šafránková a Josef Šimůnek) začíná naplňovat tu s větším tu s menším úspěchem vizi starosty Bratského, kterého v nápadu vydávat (jako jedna z prvních městských částí) svůj regionální časopis podpořila rada i zastupitelstvo hned po prvních svobodných komunálních volbách na sklonku roku 1990.
A o čem se tehdy psalo?
Co „hýbalo“ Jihozápadním Městem v tom krásném roce plném nadějí a převratných změn? V prvním čísle představil STOP starostu i jeho kolegy v novém zastupitelstvu. „Kdy zmizí nepořádek a špína?“ ptá se za všechny obyvatele, kteří se tenkrát doslova utápěli v blátě a nepořádku rozestavěného sídliště. A je zde i „Slovo k věřícím“ tehdejšího stodůleckého faráře pátera Perničky. A co se hrálo v Domě kultury? STOP od začátku svého vzniku až do současnosti informoval své čtenáře o všech akcích tohoto dlouhou dobu monopolního kulturního zařízení. Tenkrát se hrál pro děti Kocour v botách, pro dospělé zpíval Slávek Janoušek, YO-YO BAND, Časy se měnily s Vaškem Neckářem a v klubu Luka se promítal na videu Vinnetou....
STOP v roce 1991 vyšel celkem šestkrát, po prázdninách zlevnil na 1 korunu a přinesl např. reportáž z průběhu Dne Země, informaci o vzniku církevní mateřské školky, seznam realizovaných aukcí v rámci privatizace obchodů na území JZM, článek s hrůzu nahánějícím názvem „Žili na Lužinách lidojedi?“, o archeologických nálezech, přehled místních poplatků ze psů, ze vstupného apod., první informace o televizním kabelovém rozvodu pro JZM a z dnešního pohledu až neuvěřitelnou polemiku „Patří do čtyřicetitisícového města benzínová pumpa???“
Bohužel, byly i neradostné zprávy o události, která se našim spoluobčanům stala za hranicemi vlasti. „Dovolte nám, abychom poděkovali našim radním za neocenitelnou pomoc, pochopení a ochotu při neštěstí, které postihlo naše členy při autobusové havárii v Rakousku. TJ Sokol Stodůlky“ je psáno v černém rámečku zářijového čísla.
A jsou tu i první inzeráty typu „Přijmu práci domů - přepis textů na psacím stroji“..., rozjíždí se podnikatelská sféra a nabízí své služby: Biokosmetika Vlasta, Opravy kol, DUCHECAR - pronájmy vozů Škoda, Lada, Dacia a Oltcit...
Listopadové číslo zveřejňuje mapu Lužin s vyznačením všech soukromých prodejen - a je jich díky vhodným nebytovým prostorám v přízemí panelových domů i díky maximální podpoře soukromého podnikání od místních radních jen v této části Jihozápadního Města pětadvacet. Začínáme publikovat pravidelné cenové přehledy různých komodit - potravin i služeb. I ty mají napomoci vzniku konkurenčního prostředí. Při nahlédnutí do takové tabulky ze sklonku roku 1991 se můžeme přesvědčit o tom, že ceny se od té doby už moc nezvedly - tak např. láhev oleje je za 18 až 26 korun, pivo dvanáctka za 7 korun a máslo kolem dvacetikoruny.
V závěru roku STOP přináší první bilance komunální politiky, zajímá se o bezpečnost na sídlišti, pohladí vánočním duchovním rozjímáním „Farářovo slovo ke všem“, zveřejňuje dopisy, které tvůrcům STOPu signalizují zájem čtenářů a víru, že pomůže řešit některé jejich problémy. A na titulu první fotosoutěž - pan starosta, jeho zástupce a vedoucí sociálního odboru převlečeni za sv. Mikuláše, čerta a anděla - kdo je kdo?
Takový tedy byl první ročník našeho společného časopisu a první rok pod vedením námi svobodně zvolených zastupitelů obce. Jak šel čas dál - o tom si budeme povídat zase příště.
|