Určitě jsem nebyla sama, kdo loňský podzim dlouho zvažoval, do které základní školy půjde můj budoucí prvňáček k zápisu. Nerozhodovala jsem se ani tak podle specializovaného zaměření tříd nebo technického vybavení školy, ale především tím, jak se dcera bude cítit. Dceru jsem zapsala do základní školy Malá Trávníčkova. Od začátku školního roku jsem nadmíru spokojena. Ve škole nezvoní. Zdá se to jako maličkost, ale pro dítě, jeho vnímání nových povinností, to je o jeden "stres" méně. Menší třídy, nejvíce s dvaceti žáky, umožňují učitelce individuálně se dítěti věnovat. Rodiče si mohou v první třídě vybrat mezi klasickým známkováním a slovním hodnocením. Ostatně rodiče jsou pro pedagogy partnery, pokud to čas rodičům dovolí, mohou doprovodit děti na školní divadelní představení, pomoci v tvořivých dílnách nebo odjet s dětmi na školu v přírodě. Jsem pro malou školu rodinného typu. Každý učitel zná všechny děti jménem. V takovém osobním prostředí snad ani nemohou vznikat velké kázeňské problémy. Děti se navzájem znají, společně vytvářejí úžasné věci. I tady je zřejmé, že učitel dokáže děti nadchnout, motivovat je. Ve školce dcera odmítala pobyty v přírodě. Stačilo září a přála bych vám vidět, s jakým nadšením odjížděla na týdenní školu v přírodě do Krkonoš. Prostředí, kam dcera tak ráda chodí, s radostí se učí vše nové, vytváří paní učitelka Jana Truksová. Učí děti všímat si a uvažovat, dobře a samostatně se vyjadřovat, cvičí jejich pozornost, učí je nebát se. Tento osobní přístup však neznamená snížení nároků na dítě.