Snad každý rodič, před kterým stojí problém, kam zapsat své dítě do školy, přemýšlí, kterou školu zvolit. I já jsem před časem řešila tento problém. Tehdy nastupoval do školy můj syn, nejstarší ze čtyř dětí. Pátrala jsem po pražských školách, nejen u nás, ale i "ve městě". Mé kroky nakonec skončily v Základní škole Mohylová 1963. Svého výběru nelituji. Ve škole funguje 16 zájmových kroužků (za poplatek 200 Kč za pololetí), děti si samy vydávají školní časopis. Ti, kteří mají zájem, se mohou uplatnit ve školních soutěžích. Škola pořádá letní tábor v Podkrkonoší. Mohla bych ještě pokračovat, ale uvedenými činnostmi se ZŠ Mohylová od ostatních škol neliší tolik, jako tím, že ve škole od tohoto školního roku byl zahájen tzv. daltonský plán výuky. Daltonský plán je recept, jak dětem po prvotním nadšení školu neotrávit stále se opakující činností. Je to návod i na věčný problém našeho školství, jak pracovat ve třídě s dětmi s různou úrovní schopností se soustředit, samostatně pracovat, s různým stupněm předškolní přípravy. Jedná se především o minuty věnované opakování a zkoušení. Při této metodě probíhá opakování souhrnně ze všech předmětů najednou, dvě vyučovací hodiny dvakrát týdně. Úkoly nemají klasickou podobu, ale pod slupkou rébusů, kvizů, vybarvovánek, stříhání a lepení se znalosti systematicky prověří. Ke splnění mohou děti používat knihy, je možná i porada mezi spolužáky. Při práci bývá ve třídě klid, přestože si každý dělá, "co chce". Kdokoliv z rodičů může být po dohodě s učitelkou přítomen těmto "opakovacím" hodinám. Rodiče si tak lépe ujasní, jak si jejich dítě vede. Takovou spoluprací školy a rodiny se pak při výchově a vzdělávání dětí stávají obě strany partnery, ne protivníky.